Vyhledávání (skrýt)

[Sbírka kázání založených na legendách]

Moravský zemský archiv (Brno, Česko), sign. G 10, č. 456, 195 fol. Editoři Janosik-Bielski, Marek, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<53v54r–54v55r55v–56r56v–57r57v–58r58v59r59v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

vzdychati a svému muži praviti řkúci: „Zdálo mi se, bych syna porodila velmi nepokojného a zlostného, jenž by byl příčina našeho zahlazenie i našeho pronárodu.“ K niežto její muž Ruben vece: „Nestatečnú řeč mluvíš, ješto toho nesluší rozprávěti!“ K němužto ona vece: „Věz to, hospodáři, jest li to tak, že sem této noci počala dietětem, nebyloť jest to sprostného snu viděnie, ale pravé zjevenie.“ Po těch časiech, když Ciborea dietě snosivši, i porodila, ulekše se u velikém strachu otec a máti, ihned počali mysliti, co by z toho učinili: s jedné strany bieše jim ohavno své dietě zahubiti, z druhé strany báli se shlazenie všeho národu. Proněžto oni vymyslili, že vzemše dietě, v jedno pletené osudie vsadili a to rúchami a smolú tak ohradili, aby tam voda nemohla. A to připravivše, dietě tam vsadili a na moře pustili. A tu jím tak dlúho vlny morské metáchu, až jsú jeho k jednomu ostrovu, jenž slove Škariot, přinesly. V téj chvíli královna téj vlasti, podlé moře se pannami se procházíc, uzřela, ano osudie plyne na moři, v němžto dietě bylo u moře uvržené. A chtiece ohlédati, co by to bylo, kázala k sobě to osudie přinésti. A když sú to osudie přinesly, nalezly v něm krásné dietě. A ta královna dietěte žádného nemějieše a vzdechši, i vece: „Ó, bych já také dietě měla, aby toto královstvie neosiřelo!“ I káza to dietě tajně chovati. A pořekla se, by byla těhotná dietětem toho léta. A podlé času kázala pronésti, že by královna dietě měla. Proněžto král i všechna obec se radovali a toho dietěte velmi snažně kázali chovati. Potom po několiko časiech královna počala s králem pravého dědice toho královstvie a potom porodila. A když těch dvé dětí Judas a královic zrostly, i počely spolu jako děti hráti. A v té hře Jidáš poče královice často kvíliti, bíti i rváti. To královna uznamenavši dobře, a to vědúci, že Jidáš syn její nenie, jala se ho často bíti, avšak on proto téj zlosti neustal. A naposledy to se na králově dvoře proneslo, že Jidáš královic nenie, ale nalezenec. A proto se jest velmi styděl Jidáš, že jeho tiem nazývali, že by byl ztracenec. A když bylo v jednu chvíli a sama dva hrala, zabiv Jidáš královice, i utekl do Jeruzaléma. A tu se Pilátova dvora přídržel, neb v tu dobu byl úředníkem od ciesaře ustaven v Jeruzalémě. Na kterémžto dvoře tak se měl a Pilátovým vášniem hověl, že jeho Pilát na svém dvoře najvyšším starostú nade všemi učinil.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.26 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).