Narozenie našeho milého pána Jezukrista právě mysleti, a mysle radostným srdcem, jemu děkovati, že se pro nás, pro hřiešné, ráčil naroditi. Jakož nám radí svatý Řehoř papež a řka: „Radujme se a veselme se všickni v boze, pamatujíce ten přeslavný den, v němžto se jest ráčil naroditi ten, ješto z bohem otcem bez počátka před věky vždy s ním byl.“ Slovo, ješto vždy u boha otce bylo, vždy tělesenstvie naše na se přijalo, aby ten, ješto v svém božství nikdá okem tělesným nemohl uhlédán býti, v dietěcím se tělesenství ukázal. Jakož o něm prorok Jeremiáš píše: „Potom na zemi s lidmi viděn jest a s lidmi bytedlně obcházel se jest.“ Protož veliké paměti ten den duostojen jest, v němžto, jakož radí svatý Lev papež, slušie všem věrným křesťanóm, srdce k bohu zdvihnúc, pokorně s jasným vděčenstvím kleknúce, bohu poděkovati a řkúce: „Chvála tobě, hospodine, jenžs se ráčil naroditi s svaté Mařie, z čisté panny.“ O jeho svatém narození tak se v svatém čtení píše, že v ty časy bieše veliký mír a pokoj, takže ciesař Augustus po všem světě beze všie příkazy mocně kralováše. A tak v své mysli zamyšlení kázal popsati veškeren svět, aby věděl, kolik má vlastí, kolik měst, kolik hraduov, kolik vsí, kolik lidských pohlavie