k marám přilnú, že jich pro nic nemohl odtrhnúti. A což s ním jiných bylo, ti všechni zpuosobem božím oslepeni budú, že jeden druhého viděti nemohl. Znamenav ten div knieže židovské, bude volati řka: „Ó, svatý Petře, prosím tebe, buď mi na pomoc!“ Odpovie jemu svatý Petr řka: „Jsmeť nynie v službě našie panie, panny Marie, a protož tvého uzdravenie nynie hleděti nemóžem. Avšakž jestliže v pána Krista a v tu, kteráž ho porodila, věřiti budeš, nadějem se s pomocí božie, že uzdraven budeš.“ Die jemu to knieže řka: „Věřím úplně v Jezukrista jako v pravého boha a i v tu jeho milú matku, jenž ho v svém těle nosila.“ A tak ihned po téj řeči ruce jeho zdrávy a prosty budú, že jich od mar zase mohl odjíti. Tu pak políbiv máry, i byl uzdraven. I die jemu dále svatý Petr: „Vezma palmu od svatého Jana, klaď na lidi, a jestliže věřiti budú, jejich zrak bude jim zase navrácen.“ A tak se i stalo. Potom podlé rozkázanie božieho nesli tělo svaté do údolé Jozafat a tu je v novém hrobě poctivě pochovali. Pak třetieho dne potom přišel pán Kristus s velikým množstvím anjeluov svatých i die k nim řka: „Pokoj vám!“ Odpovědie všechni: „Chvála tobě, hospodine!“ I die dále k nim: „Co se vám zdá, jakú bych ukázal čest svéj miléj matce?“ Odpovědie jemu apoštolé svatí: „Dobře podobno by bylo, milý Pane, jakožs ty svítěziv, smrti kraluješ v nebi, takéž hodné jest a duostojné, aby vzkříse tělo svéj miléj matky, i posadil ji v