jako tato královna anjelská, milá panna Maria. Ale kterak jest umřela a život svój na tomto světě skonala, o tom psáno máme. A ačkoli ty věci tak úplně ne tak se dály, jakož v těch knihách psáno stojí, kteréžto písmo někteří přičítají svatému Janu Evanjelistě, že on o tom tak psal a skládal. Avšakž k zbuzení většieho náboženstvie kostel svatý dopúščí o tom praviti a muož tomu každý z lásky mile věřiti, že když po božiem na nebe vstúpení panna Maria dvě a dvadceti let po svém synu na světě bieše, i bydlela tu v městě Jeruzalémě v svém domku nedaleko od téj hory Sion. A apoštolé svatí, ti se také sem i tam byli rozešli do rozličných krajin a zemí kázati lidom vieru a slovo božie. Tu pak jsúci panna Maria na každý den dřéve, než pokrm přijala, schodila a obhlédla všechna ta miesta mučenie syna svého milého, kde se jemu co dálo, co jemu kde židé na kterém miestě činili. A jednéj chvíle když po svém synu velmi túžila, žádajíc ho viděti, i bude velmi náčitě plakati. A tudiež anjel svatý v takovéj tesknosti zjevil se jie, nesa palmu v ruce, i die k ní řka takto: „Pozdravena buď, panno blahoslavená, přijmi požehnánie od svého syna milého, pána Jezukrista! Teď, panie má milá, rozkázaním syna tvého, přinesl sem tobě z ráje tuto palmu, kterúžto při marách nésti kážeš, když duši svú s těla pustíš, a toť se třetí den státi má, neb syn tvój