našeho Jezukrista, psaná ve čtení svatého Jana v položení XV., kterážto slova pán Kristus podobně řéci mohl k těmto dvěma apoštoloma, k svatému Petru a k svatému Pavlu, výkladem takovým řka: „Já sem vás vyvolal z tohoto světa, abyšte šli a užitek přinesli, jenž na věky zuostane.“ Nuže, najmilejší křesťané, již při této řeči znamenati máme, že pán buoh vyvolil sobě tato dva apoštoly, svatého Petra a svatého Pavla, jakožto dvě jasné sviece k osvěcování temnosti duší křesťanských. A to dobře znamenáno jest v třetiech knihách Královských v položení desátém, kdež psáno stojí, že biechu uděláni jako dvě ruce, držiece stolici Šalomúnovu. Šalomún se vykládá jakožto pokojný a znamenává milého Krista, jenž nám svú smrtí a svú krví drahú, vise na svatém kříži, pokoj a věčný mír mezi námi a otcem svým nebeským zjednal, kterýžto mír a pokoj dále poručil a ostavil tomuto světu, chtě, aby křesťané věrní pokojně spolu bydlili, kterýmžto také pokoj svój i v nebesiech poslíbil dáti. Jakož o tom Kristus ve čtení svatého Jana vymlúvá řka: „Pokoj muoj dávám vám a pokoj muoj zuostavuji vám ne tím obyčejem, jako svět dává.“ Pak skrze stolici Šalomúnovu znamenává se cierkev svatá, totiž zbor křesťanský, na kteréžto milý buoh sedí a odpočívá duchovně jakožto král milostivý