po[473]číslo strany rukopisuškvrnu setřieti s duše, ješto jest hřiech v ní ostavil, aneb má ji přemoci a učistiti veliká hormá svatá milost, ješto přikrývá množstvie hřiechuov, a rez spaluje jich šeredstva ohněm pochotným horka svého. A pakli nemá kto tolik bolestné žalosti v srdci pro svuoj hřiech, aneb tak hormé milosti k Bohu, až by dosti bylo duši k úplnému učištění, připomóž také tělesné utrpenie; aneb pak čistec onoho světa dočistí to, což zde nebude dočista učištěno, když však zde poznáním svého hřiechu a pykániem sejde vina, a bude k milosti přijat, aby však pokutu trpěl. A nezdajť sě to malá věc, že bude vina hřiešnému odpuštěna, ač muší pokutu trpěti ještě. Neb donidž by hřiešný nejměl milosti, což by trpěl pro své hřiechy, nebylo by k spasení jemu. A že poznánie[oi]poznánie] pozznanije hřiechóv a pykánie a odpuštěnie jest ihned spolu, to svatý Bernart a svatý Krizostom ukazujeta. Die svatý Bernart: Poznánie hřiechu a zkrúšenie vždy jest spolu; neb nepyče li viny, nezná hřiechu, ani muož pykati, nezná li sě vinen. A svatý Krizostom praví: Ihned bez prodlenie slzy kajícieho a odpuštěnie hřiechuov jest spolu. V kterúž koli hodinu vzdychati bude hřiešný, nebudu jemu pomnieti hřiechuov. Ale jakož sem řekl: Tomu jest, jelikož k odpuštění viny, ale ne odkladu rozuměti. Tak Davidovi v poznání hřiechu a v skrúšení odpuštěn hřiech, ale pokutu musil trpěti. Tak nám vina hřiechu přirozeného scházie na křtu, ale pokuta z něho, rozličné hubenstvo ostává nám. Protož jakožť ponúká Jeremiáš: Postav zrcadlo, hřiešný, polož sobě hořkosti a upři své srdce upřiemo na tu cestu, na níž jsi chodil, a pak viz, aby byl učištěn všeho šeredstvie hřiechu; neb do nebeského Jeruzaléma nic nevejde poškvrněného.
Druhé die slóvce: Bděte! To nás ponúká, abychom nebyli prázdni činuov dobrých. Často jest k bedlivosti napomínal Kristus, aby každý byl pílen a opatrný, aby podlé svého stavu slúžil Bohu a nedal sě ďáblu podtrhnúti, světu zavésti a tělu od Boha odtáhnúti, a jakž koli podlé stavu rozličnosti ma[474]číslo strany rukopisují
