mateře narodilo, Božieť jest chvála a národa lidského opravenie. A má správně i k té chvále býti, skrze niž sě jest stala tak veliká věc. Neb i té dievce vzdáváme chválu, k níž bieše řekl poslán jsa archanděl: Duch svatý shóry v tě přijde a moc najvyššieho obstieníť tobě; protož to, ješto z tebe bude porozeno svaté, slúti bude Syn Boží. V téť požehnané zemi jest ten pokoj učiněn, ješto bude lidem vuole dobré. A týmž Duchem Božím, ješto jest sě Kristus narodil z čisté své matky, i křesťan sě narozuje z života kostela svatého, jemuž jest pokoj od Božie vuole nebyti dielnu a v libých věcech Bohu líbost mieti.
A protož den narozenie Syna Božieho, ješto jest ze všech dní všeho času volen k tomu, pamatujíce, jakž koli to minulo jest, ješto jest sě jednú státi jmělo podlé ustanovenie rady Božie, neb vyšel jest již ze všeho poníženie Pán náš Ježíš a jest v chvále a v slavnosti Boha Otce, a však ústavně porodu té slavné dievky, ješto jest nám spasenie přinesla, klanějme sě a toho spojenie divné jednoty člověčenstvie a Božstvie spolu nic lehčejie nevážíme, když jest v jesličkách ležalo, nežli [když]text doplněný editorem u výsosti sedí Otcovy chvály. Neb neproměnné Božstvie jakž koli jest svú jasnost i moc utajilo, že jest to oku člověčiemu nebylo zřejmo, však jest vždy proto v tom teprv porozeném děťátku plná byla moc i jasnost. A tak skrze své pravé člověčenstvie a také skrze některé věci neobyčné púhým lidem, ješto jsú byli při tom porodu i také potom, poznáno jest, že sě jest ten narodil, ješto jest králóv Daviduov i pán i syn, jakož to vyřekl kdys David v proročiem duchu řka: Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé! A tiem svědectviem, jakž Čtenie praví, byla jest židovská nevěra pohaněna, že když Ježíš otázal Židuov, čí by syn byl Kristus, a oni řekli: Daviduov, řekl k nim: Jakž tehdy David nazývá jej Pánem svým? Ale zahradili jsú sobě Židé rozumu cestu, zřiece jen k tělesnému přirozenie, nemají světla spravedlnosti, čakajíc podlé řeči svých básní, ješto jsú je složili sobě, Davidova
