[87r]číslo strany rukopisujeď k svému pánu a pros zvedenie na jeho zbožie po jeho poslu. Dá li pán svého, to jest dobře. Pakli toho neučiní, ale uvěž se man v své zbožie a neučiní proti právu. Pakli jemu pán zapří jeho manstvie, tehdy se v ně nemají uvázati, ale musí pána předsvědčiti, jakož jest napřed pověděno, to jest právo.

Pójčí li nebo oddá li pán manovi za jeden funt nebo viece s jednoho zbožie platu, pán ten má manovi jeho plat ukázati z toho zbožie. Neučiní li on toho, ač on se má ve vše uvázati a má plat svój z toho bráti a pánu má ostatka věrně chovati, a když on jej z toho upomene, tehdy jemu má dáti úplně.

Vzdá li který man zbožím, kteréž pánu prázdno, on jemu jest slíbil, kdež by jemu zbožie prve prázdno bylo, aby jemu jeho pójčil a nejmenoval jemu, kterak by mnoho toho jmělo býti, pán bude mana prázden, ač man z toho manstvie neupomene v roce. Pán má to zbožie schovati rok a den neproměňuje. A pakli man muož sám ulíčiti svú rukú na svatých, že jest nevěděl, by pánu to zbožie prázdno bylo se dostalo, toho má vzíti a pán má jemu toho manstvie pójčiti.

Ijedné věci s jednoho manstvie nemóžta dva many svědky býti, doniž o to manstvie rozdělena nebudeta, ale rozdělita to manstvie spolu, tehdy jest každý svědek druhého dobře na tom manství. Ač dva many jedno zbožie jmáta k manství ot jiného pána a oba užitek má, jeden nemóž bez druhého toho zbožie pánu dáti ani móž které proměny s tiem učiniti, která by mohla druhému škoditi, leč jsú se tiem manstvím i užitkem rozdělili.

Každý pán muož svým manóm rozkázati, kteříž