[86r]číslo strany rukopisuleč buď o manské právo, leč o zemské neb což by jeho bylo. Ale když Němci krále volé ze Říma, a ten do Říma na svěcenie jede, ta kniežata jsú jemu tiem dlužna, aby s ním jela, kteráž jsú jej volila králem, to jest biskup z Mohuče a ten z Trýra a ten z Kolína a ten falckrabie z Říma, vévoda z Sas, markrabie z Bramburka a vévoda z Bavor. Také mají jiná kniežata a všichni svobodní páni s ním jeti, kterýmž on to přikáže. A má li který člověk říšské zbožie k manství ot krále a on jest tu poddal jiným lidem, ty on dobře muož přinutiti, aby s ním jeli na řískú službu s právem. Tehdy on vyplatí tu vinu desátým funtem, což to manstvie do roka platí, a kterýž man to chce učiniti, tu vinu do Říma má král přikázati přes rok a přes šest neděl a přes štyři dny, a ty vina má se Němci dokonati. A jakž král svěcen bude, tak jich nemóž nutiti viece.

Když pán svým manóm rok před se dá o manské právo, příjdú li oni před polednem, tehdy jsú právě přišli. Pakli jsú přišli po poledni, tehdy sú pánu vinovati. Pán nemá manských práv strojiti v zavázaných dnech těmi zavázanými svátky. Ktož svého oře nebo co jiného pójčí svému pánu, doniž jemu toho nevrátí neb nezaplatí, dotud jemu nenie dlužen slúžiti. On nemá jeho rokóv plniti, kteréž jemu přikáže o manská práva. A jestliže pán manovi práva jest protiven, dotud on muož svému pánu ve všem protiven býti.

Prosí li který man pána svého, aby jemu rok dal před své many o takové zbožie, o němž se s ním pří, a on jemu v tom neotpovie, tiem jest man svého zbožie neztratil, drží li on své zbožie právem rok a den. A když opět má roku prositi na svém pánu, aby toho pána manové slyšeli, ač by on chtěl přieti,