[6r]číslo strany rukopisuTo jest přikázal ciesař Justianus a jiných práv veliká čest v těchto knihách. A jeden svatý člověk pravý velmi na to slovo má jediné právo a řka: ktož je toto právo ustavil, ten jest velmě spasenie ustavil, že člověku na dobrých věcech při jeho skončení nejmá překážeti, neb donižd jest člověk živ a muož mluviti, dotud sobě móže dobře pomoci od věčných muk do věčné radosti. Ale jakž náhle člověk umře, tak viec nemuože voliti ani otvoliti. Deváté, ač syn hercem bude proti otcově vóli, že béře sbožie za čest, a tak, ač jest otec byl poctivý člověk, že jest nikdy sbožie za čest nebral ani v ty časy béře. Desáté jest, ač se otci nechci ručiti za podobné sbožie. Jedenádcté jest, ač syn nechce otce z vězenie vypraviti. Dvanádcté jest, ač se otec vsteče v nemoci nebo kterým jiným činem, a syn jeho v tom vstečenie velmi dobře neostřiehá. Třinádcté jest, ač syn otci jeho sbožie viec než polovici zmrhá neješitně a nepodobně. Čtrnádcté jest, ač která dci nezdárná a zlá bude tak, že muže k sobě připustí bez otcovy vóle, doniž jest pod pětimezcietma let. Tehdy ona móže svú čest i cnost velmi dobře ztratiti, ale svého dědičstvie nemóž stratiti, neb jsú jměli dřieve pomáhati.

Ktož má hrad, ten jmá odpoviedati za ty za všecky, ktož manství ot toho mají, leč sedie na hradě, leč nic, a za ty za všechny, ješto jsú v jeho obraně nebo na jeho ztravě. A když jemu zapovědie vypovědače chovati, tehdy jeho jmá jedno přes noc chovati, pakli toho neučiní, to jest proti právu.

Švábové usuzují dobře svá práva, ješto ortel slovú. Sami mezi sebú na švábské zemi, ješto jest pravá, a táhnú se dobře k vyšiemu súdu, ten súd musie oni bráti, ač mají menší podstatu. Švábská práva nedvojí se nic od ciesařských práv, jedno na přijímaní dědin a na dávanie práv nebo ortelóv.

Rozomějte také, co každý muž, jenž jest rytieřské postavy i urozenie, móž své ženě vě[6v]číslo strany rukopisuna