A jestli mezi těmi dětmi jeden syn nebo viece synóv, ješto jsú vdáni i vysazeni, těm se má to seděnie tiemto činem, ač neostaví syna za sebú, ješto nenie vdán i vysazen. Pakli jsú ty děti všichni vysazeni, leč sú synové leč sú dcery, avšak se seděnie dostane synóm napřed, to jest právo. My čtemy v Mojžiešových knihách o dědictví v ty časy, kdyžto Mojžéš židovský lid vedieše z Ejipta skrze púšti, a když se oni k té zemi přibrachu, kterúž jim byl buoh slíbil, tehdy pověděchu lidé k Mojžiešovi: Mojžieši, ty máš nám tu zemi rozděliti, v nížto máme přijíti, tak, aby se každému tolikéž dostalo, jako jest měl tam. Tehdy Mojžieš a Eleazar a jiní múdří lidé s ním a také přijal k tomu ty, kteréž jest byl do té země poslal, aby zemi spatřili i ohledali, i rozděli tu zemi mezi dvanácet pokolení i da každému tolikéž, jakož jest tam jměl, a dělil jest mezi ně sboží, takže jest práve se stalo. Z těch dvanádcte pokolení jide jeden muž s ním, to bieše pán a slovieše Sasalfat, ten umřel na púšti a neostavi synóv, ale ostavi dcery, ty biechu z země otsúzeny. To se přihodi jednoho dne, a když bieše hod židovský, tehdy jdú těch pět panen před Mojžieše a před Eleazara i vecechu takto: Náš otec jest na púšti umřel a vy ste svú zemi dědili a nám jste našeho dielu nedali, avšak sme my počteny mezi dvanádcte pokoleními. Mojžieš otpovědě: My mámy tu věc před bohem. Mojžieš otpovědě tu věc k bohu a buoh jemu otpovědě takto: Já chci, když člověk umře bez synóv, aby se jeho zbožie dcerám dostalo. Pakli ten člověk nemá synóv nebo dcer, tehdy mají jeho bratřie děditi. Pakli nenie bratóv, tehdy strýcové děditi mají anebo vždy bližší příbuzní po otci, to pravie mistři. Jestli to zbožie otcových příbuzných tu přišlo, tehdy to dědie bližší, jenž k tomu slušejí. Pakli jest mateřiných příbuzných, to tu přišlo, to jest též slovo Mojžieš učini po božiem přikázaní a dá těm pěti pannám jich čést v té