[2v]číslo strany rukopisupřes šest neděl. Také jest někde obyčej, jenž purkrabí mají, jenž mají súditi nad křivými mierami obil[ný]text doplněný editoremmi[10]poškozený rkp i nade všemi jinými [m]text doplněný editoremierami a nad křivými vahami, jimižto rozličné věci vážie, a což k kóži a k vlasóm jde a nade vším kupectvím což tělesný obchod slove, nad tiem nade vším má ten purkrabie popraviti. Ale rychtář má súditi hlavy, rány, vytrhovánie mečóv, na domy běhánie a všeliká násilé, nekázni v dvořích.

{Kterak každá věc má súzena býti}meziřádkový přípisek mladší rukou

Potom pravíme viece o súdech, kterak jmá každá věc súzena býti, aby se lidé nezačinili křivými súdy. A když jest pán bóh člověka tak u vysokém dóstojenstvie stvořil, jakož napřed jest psáno, tehdy jest také člověka té věci naučil, jenž má do nebeského královstvie přijíti do věčného duostojenstvie, k němuž jest on člověka stvořil, a to se líčí na mnohých miestech svatého písma. A když je on Mojžéšovi desatero božie přikázanie na hoře Sinaj dal, tehdy jest on věděl, že lidé mnoho sváróv mezi sebú budú jmieti, i dal jemu netoliko božie přikázanie, ale dal jemu šest set a třimezcietma přikázanie, to jest nebylo nic jiného, jedné aby on každú věc súdil. Po těch přikázaniech jsú se viec všichni králové i súdce i rychtáři, jenž sú vedle boha i u božé súdce i jměli i táhli až sem do nového zákona.

Tehdy ustavichu papežové, ciesařové i králové své sudí po těch přikázaních, a tak i stojí na těchto knihách, nic jinak, všelikaké zemské právo i pójčené právo i všelikaký dóklad, i právo, ješto ortel slove, {ortel}marginální přípisek soudobou rukou nežli právo jakož od římského sledu a od králových práv sem jest přišlo, jakož sú papežové a ciesařové na zemiech i při dvořiech ustavili i přikázali z dekretóv i z dekretálóv neb z těch dvojích knih berú všechna práva, jichž jest k duchovniemu i k svěckému právu potřebie. Ale tyto kniehy pravie o svěckém súdě a proto slovú tyto knihy zemských práv knihy, nebo všecka práva, což jest tuto psáno, jsú nade všecka zemská práva i ujiščěna popsaných práv, neb někde jsú práva podle obyčeje neb kniežata mají své vlastnie obyčeje, jichž sú od ciesařóv i od králóv dobyli. Potom pravie tyto knihy viece o dobrých