to na svatých, on nemá proto viny. A jestliže člověk pustí přec své dietě pro učenie a poručí je mužovi nebo ženě, aby jej učili za dvě leté nebo méně a dá ot něho jmenovaný nájem, umře li to dietě dřieve, než ten rok příjde, mají té mzdy sraziti, jakož se správně ostane, a to mají navrátiti. Však mají na první čas najviec pojistiti, neb tehdyž má najvětčí práci s dietětem. Ale zažene li on neb ona to dietě nepravú kázní, tehdy musí navrátiti což jest zavzal, toho nemá za haléř obdržeti. Tiem on má ukládati, že jest jej nepravú kázní zahnal. Pakli ono zaběhne preč pro svú vuoli, jemu ostanú peniezi všichni neb což jsú jemu jiného dali. A vrátí li se ono dřieve čtrnádcti let, jakož jest a chce li zase k němu vrátiti, on jej má do jeho roku učiti.

My to rozumějte druhý mier nebo příměřie, jenž jest ciesařská moc ustavila i utvrdila s dobrú vólí ve všech německých zemiech kniežat i mistruov i jiných múdrých lidí, kteříž v těch zemiech biechu. Na všaký den i po vše časy mají mier a pokoj mieti tito lidé, ješto sú napřed jmenováni. Kněžie, žáci i všichni duchovní i všichni kupci, židové i jich životové i jich zbožie, kostelové i hřbitové i každá ves v svých plotiech, pluhové, mlýnové a králova cesta neb silnice. Na vodách i na zemi to má všechno mier mieti. Tito lidé, ješto jsú napřed jmenováni, ti jsú proto jmenováni, že sami nemohú, proto mají všichni ústavný mier jmieti. Ktož v kostele co zlého učiní, toho kostel nebrání. Mají jej dřieve vydržeti a nad ním popraviti, jakož tu vina záleží. Ukradne li v něm za tři penieze, odtepú mu kóži a vlasy a pro silnici oběsie jej.

Ktož nad druhým hrdost učiní v kostele, ten má skládati