prázden ani nevinen, neb jest proti právu, ktož chce zvieřata pitomá při lidech živiti, ješto nikdy pitomá nemohú býti. Zabie li jich člověk, které když to by jemu chtěla uškoditi, nemá ten ijedné škody jmieti, proto nevěří li tomu a lidé jsú toho neviděli, tehdy mají jeho samého přísahu za to přijieti.

Nemuož ijedna žena zprávcí ani řečníkem býti ani bez správce žalovati, to jím vše ztratila jedna šlechetná šlechtična římská, ješto pravým jménem slula Kasurina, ješto před súdem takově hanobila a tak u veliký hněv vstúpila, že i královi nalála a jej pohaněla, když jejie vóle před se nešla. Tehdy král ten obyčej sněl s kniežecí radú i s múdrých mistróv naučením, že ižádná paní nemá řečnicí býti a viec nemá bez svého poručníka před súdem žalovati. A má li ona pravého muže, ten má její zprávce býti. Pakli jeho nemá, tehdy sobě vezmi jiného. Rychtář jiemá dřieve slyšeti, neboť ona má dřieve zprávcí nebo poručníka vzéti, nežli řečníka.

Vejdú li lidé v kterú kletbu před duchovným súdem a přebudú v nie šest neděl, mohú je dobře před světským súdem psáti i vypověděti. Pakli před světským súdem psán bude, mají jej před duchovným súdem kléti a příde li on dřiev v kletbu, mají jej dřieve vypustiti. Pakli dřieve, ve dsky. ale z desk má dřieve vypuštěn býti. Některý súdce nemá jeho z svých okov vypustiti, nežli prve viny zbude.

Tepe li který člověk dietě rukú nebo metlú nebo je ruje pro jeho zaviněnie, on ostane proto bez viny. Nařknú li jej, by on je pro hněv bil, toho se má na svatých zpraviti, že jest tiem nevinen. Tepe li jej, že jemu nosem krev poteče a to učiní bez hněvivého začiňka a ulíčí li