A jestliže jeden člověk druhému plášť vynese a toho jemu nepovie dříve, nežli čtvrtý den mine, chce li on to zlodějstvie jmieti, to on muože dobře učiniti tak, ač jeho jest tázal a on zapřel, on to móž zlodějstvie jmieti, ač chce. A žaluje li z toho naň před súdem, on jemu musí otpoviedati za zlodějstvie. A on musí také na tom zboží ulíčiti, že jemu také pravým zlodějstvím ukradeno, ač jest zbožie před súd přišlo. Pakli jest nepřišlo neb nedošlo, tehdy on jej musí usvědčiti sedmi člověkóv, ješto to za jisté vědie i viděli jsú, že jemu jest zbožie ukradl. A jest dřieve kdy narčen tú kterú výpovědí, jakož tyto kniehy pravie napřed, tehdy jemu nenie třeba. Jedno dvú člověkú k sobě mají za to s ním přiséci, a rychtář má popraviti nad ním jako právo jest.

Jestli jeden člověk druhému radí, aby kradl, a die takto: jdi tamto a ukradni tomuto toto a přines ke mně a dáš mně toho polovici a já tobě schování a on to učiní a to zbožie bude popadeno v toho moci, jemuž jest poručeno, nuže tento nenie narčen dřieve, kterak to mají súditi. Jestliže on die, že má svého súpeře a tu jemu mají rok dáti a příde li onen, jenž jest ukradl a teno naň povede, on to musí přijieti. Pakli povie, že mají tovařistvo na tom a že jemu onen kázal ukrásti a on jemu jest poručil a nejsa dřieve narčena, jakož jest napřed pověděno, tehdy buoh musí to mezi nimi rozděliti sedáním. Před bohem vina jsa oba, ale před lidmi bude jedno jeden vinen, kterýž sedánie ztratí. A die li ten, na kteréhož vedú ten krádež, já sem jeho nekradl a onen die, on jest mně poručil to zbožie a řka, že jest pravé zbožie a sedáta spolu obdrží li ten zloděj, ješto jest prve ukradl, a poznal li se jest a vedli sú naň to zbožie anebo obdržali jest, ten ješto kázal ukrásti, kterýž ji obdrží, ten bude prázden a druhého oběsie.