Avšak ten živý před bohem vinen, ale před lidmi nevinen. To se stává na mnohých věcech, že jeden před bohem vinen bude a před lidmi nic. Také nejeden často bude před lidmi vinen, ješto před bohem ovšem nevinen jest.

Když člověk od druhého člověka ukradne, to jest zlodějstvie, a bude li ten v jeho moci popaden, mají naň vésti jako jiné zlodějstvie, a kterak jest ten člověk ukradený koli mlád nebo chud, mají jej proto oběsiti. Neb jest člověk dobře dražší nežli které zbožie, ktož radú nebo skutkem pomóž člověku, aby kradl, ten jest tiem zlodějstvím vinen. Ktož krásti chce a jde k jednomu člověku a prosí, jemu řebřie pójčil, že chce do jednoho domu krast jíti neb lézti, nebo ktož zlodějovi na dvéře odevře nebo okénce nebo který kovář vědomě zlodějovi klíče činí nebo jiná železa, ješto k zlodějství slušejí, nebo ktož jinú pomoc zlodějovi činí, ješto jest k těmto podobná, vězte to, že jest tak vinen na tom zlodějství, jako ten, ješto krade, a mají jej oběsiti podlé zloděje.

Poručí li člověk kterému své rúcho, aby mu je zkrájel, a bude li jemu ukradeno, ten je krajčí musí platiti. Takéž jest ovšem poručenství, v niež se člověk uvieže, aby ostřiehal nebo choval, bude li mu ukradeno, on je musí platiti.

Komuž základ zastavie v dluze, bude li jemu ukraden, on jej musí platiti. Prodám li komu své zbožie a on mně zavdá svú artu na to a to zbožie ostane v nicé moci, bude li mně ukradeno, tu škoda jest jeho ale ne má, ač s tiem jeho ostřiehal, jako sem měl s právem.

Svěří li jeden druhému střiebrnice, ten jie má lépe chovati, nežli svého vlastnieho zbožie, a bude li jemu ukradena, on ji musí platiti. Ale lidé pravie, ztratí li člověk své vlastnie