A ktož dřieve ke mlýnu přivleče, ten má dřieve mléti.

Kterýž člověk druhému koně nebo rúcha nebo jiného nábytkového zbožie pójčí nebo zastaví svú vólí, tehdy onen má právo na tom, v jehož moc takové příjde pójčení, chcem ulíčiti. Pójčí li jeden druhému koně do jednoho miesta a jmenuje jemu to a pójčí jemu jeho darmo, stane li se jemu co, až do toho miesta, on jemu neuloží na tom nic, ač jede pravú jiezdú a dává jemu obrok pravý. Ale jede li na něm dále, než do toho miesta, kteréž on jemu jest menoval, a stane se jemu co, on jej musí platiti. Pakli jeho obecná smrt pojme, tehdy jeho neplať. A pójčí li jeden druhému koně na jiné do jednoho miesta a menuje jemu to miesto a nic dále, což se tomu koni stane, ač na něm dále pojede, to on musí platiti kromě obecné smrti. Bude li ukraden neb oblúpen dřieve, než na to miesto přijede, ješto jest jmenováno, tehdy on jemu ho neplatí, ač jeho takově střehl, jako jest zprávně měl. My pravímy, že člověk má cizieho lépe ostřiehati, nežli svého vlastnieho zbožie. A pak pójčí li jeden druhému dobytka darmo, to má též právo jako kóň. Ještě pójčí li jeden druhému koně nebo vola v jeho pluh s takovým jednáním, pójčí li mi svého dobytka u mój pluh dva dny, i já tobě pójčím svého tak dlúho. A tak se sjednají, umře li které dobytče, každý jeden druhému neplať nic, on je zprávně k tažení nutil a dával jemu správnú píci a to on ulíčí na svatých.

Jedno jest zevné zlodějstvie a druhé tajemné zlodějstvie. Zevné jest to, ač který člověk příjde do jednoho domu jedné noci nebo jednoho dne a tu on ukradne něco a bude popaden s tiem krádežem dřieve, nežli je skryje, to bude zevné zlodějstvie. Jestliže jeden člověk druhému kradené zbožie dá a on to vie, že jest kradené, to slove také zevnie zlodějstvie.