Prošiť, milý hospodine, prošiť já, kakž kolivěk neduostojný, jakož tvój veliký milovník prosil za svú matku svatý Augustin řka: Již odleknu srdcem po bolesti, již sem poplakal své mateře malú chvilku, ješto j’ před mýma očima umřela byla, ješto j’ mne mnoho let plakala, abych já živ byl před očima tvýma. Prolévám přěd tebú, bože mój, již jiné slzy za tu sluhu tvú, ješto z skrušeného[709]z skrušeného] zkruſſeno rkp. duchu pocházějí, když znamenám nebezpečenstvie veliké dušě, ješto umierá v Adamovi, kakž kolivěk ona, jakž jest byla v Jezu Krista obživena, a ještě nejsúc s tělem rozdělena, tak jest živa byla, že tvé jmě chvále v jejie vieře i v skutciech jejie. Avšak nesmiem řéci, by od toho miesta, [212]číslo strany rukopisujakž ji svatým křstem znova [obmyl]text doplněný editorem[710]obmyl] doplněno podle návrhu opisu v A, viz pozn. č. 24, ižádné slovo nevyšlo z jejie[711]jejie] gyegye rkp. úst proti tvému přikázaní. A řečeno j’ pravdú syna tvého, die li kto bratru svému blázne, bude vinen ohně muk onoho světa[712]die li kto … světa] srov. Mt 5,22. A také psáno, že běda by i tomu bylo, ješto chvále život jeho, když by bez milosrdenstvie súdil, ale že nepřieliš krutě hlédáš hřiechóv, úfáme nalésti u tebe odpuštěnie svým závinám. A ktož tobě vyčítá své zaslúženie, coť vyčítá než tvé dary? Ó, by sě poznali lidé. A lidé, kteříž sě sveličijí, u boze sě sveličijí[713]sveličijí] ſwelygy rkp.. A tak já, živote mój, bože, mého srdce popustě málo, srdce svého, jejie dobrých skutkóv, pro něž radostně děkuji tobě.

Nynie za hřiechy své matky tebe proši, uslyš mě skrze lékařstvie [213]číslo strany rukopisuran našich, ješto jest na dřěvě pnělo, a již na tvý pravici sedě, zástojí za ny, vidě, hospodine, že j’ milosrdně činila a z srdce odpustila dluh svým dlužníkóm. Odpustiž jí i ty dluhy jejie, ač jest v které upadla po obmytí svatého křtu. Odpusť, hospodine, odpusť, prošiť, nevstupuj s ní v súd, nechť přemóže tvé milosrdenstvie súd, neb tvé řeči jsú pravé. A slíbil jsi milosrdenstvie milosrdným, a aby byli, tys jim to dal, jenž jsi milosrden, nad kýmž sě smiluješ a milosrdenstvie ukážeš, komuž budeš milosrden. A naději sě, žes to již učinil, což tebe proši. Ale žádanie mých úst přijmi, hospodine, neb ona, když přišel den rozlúčenie jejie[714]jejie] gyegye rkp., nemyslila, aby tělo jejie[715]jejie] gyegye rkp. bylo hrdě při[214]číslo strany rukopisukryto