[203r]číslo strany rukopisuA žid jeden hádaje se se mnú, když sme do Gazy jeli, ukázav mi moře a dav příklad a řekl, že: „My Krysta vašeho poslúchámy viec než vy křesťané, neb na svině Krystus nedbal a laskav nebyl a teď v tomto moři s ďábly ztopil je a my jich nepožíváme, ani jich v svých zemiech mámy, ale vy svině jiete a neposlúcháte v tom Krysta vašeho.“

V Gaze byli sme týden. Odtud sme jeli dva dni i přijeli sme k jednomu městečku a neviděli sme ho, až sme do něho vjeli, pro dřévie daktylové, totižto palmové, na kterémž daktyle rostú, neb sú všecko lesové palmoví velicí okolo toho města. Dřievie palmové jest tlusté jako hrubý smrk a jest vysoké velmi, a kterak jest tlusté u dna, tak i u vrchu jest, a znáti, co ho do roka přiroste. A jest nehladké, ješto jest tak podobně hřbolovaté, jako by hrubší konec k tluštiemu spojoval, a tak stupně má až do vrchu, a proto s tiem jest dřevo rovné a suku žádného nemá až do vrchu a tepruv v samém vrchu jsú ratolesti palmové okrúhlé. Zdaleka zdá se jako nějaké kolo neveliké a toho jest větvovie málo na palmě, neb když zdaleka na ně hledí, zdá se jako voháňka. Pak v tom větvěví sú kola vyrostlá jako melé a na tom melí bude daktylóv jako chmele, že jich z toho kolečka natrhá se dva věrtele a z druhého viec. A na jednom dřievie bude takových kol čtyři nebo pět. Také v tom městečku, zdá mi se, že najvětšie živnost jich jest daktylé, neb odtud dodávají daktylóv do všech zemí okolních kupci rozliční.