[190r]číslo strany rukopisuučinili, aby prudkostí větru sobě očí neskazil. A sedlo jest na dromedáři hluboké, když v něm sedí, jest jemu skoro do paží, že vypadnúti nemóž, a navedúc dromedáře na cestu i pustie jej a dromedář velmi prudkým chodem jde, že jest k podivení, neb sem to sám viděl. A také pravie, že se nezastaví dromedář nikdiež než na tom miestě, kamž poslán jest, neb sú hned k tomu učeni. O těch sem také slyšal, kterýž na nich jezdie, že žádný starosti věku svého dočakati nemuož pro malomocnost, kteráž na každého přicházé, nebo jiné těžké nemoci, ješto na nich z prudkosti větru, kteréhož v se zlého nabéře, i musejí mřieti takoví dřéve[4]na konci slova skvrna, nelze vyloučit ani čtení „dřév“ času.

Potom s tiem poslem jeli sme až do města, kteréž slove jazykem jich Chamcizojazyčný text a českým Kapadocí. {Capadocia}marginální přípisek mladší rukou Čtyři dni cesty měli smy do něho z Galaty. To město leží pod strání velikú, prostřed toho města vysypán jest vrch neb kopec velmi vysoký i pravie, že někdy za křesťanóv na tom vrchu byl hrad. I zdá se, že byl velmi pěkný, připravený, neb jest ještě toho mnoho znamenie. Zbořili jej pohané múřeníné, když ho dobyli. O jich mlýniech, kteréž mají u toho města, bylo by co psáti, kterak jsú lidé hlúpí, majíce řeku čistú tekúcí skrze město a mlýna sobě u města udělati neumějí, než asa čtvrt míle od města mlýn [190v]číslo strany rukopisumají velmi špatný a naň z města vodu vedú, ženúce ji kolem a[d]a] a a žlaby a po těch žlabiech teče až na mlýn. Tak v náhlosti ostatku sem nemohl slédnúti.

A odtad smy jeli do Azí, jazykem jich slove Chajcizojazyčný text. Z Kapadocí přijeli sme do něho druhého dne. To město na pohledění zdá se tak veliké býti jako Nové Město praské a také dlúze leží. Valy jsou okolo něho vysoké a obyčejem českým jsú dělány, ješto sem v těch zemiech jim podobných neviďal, a že pro ty valy v městě domuov neviděti, o tom městě neviem co psáti, neb sem sobě v něm jedno chleba kúpil i jeli smy před se. Než mlýny potvorné ty viděl sem.

I přijeli smy na noc k Betání a tu sme leželi před městem. A Betánie jest městečko malitké a jsou v něm všecko křesťané řečtí. Tu sme již pili víno, ale kradmo, neb sme se Arapóv báli.

Ráno vstavše, jeli sme k Damašku a do něho sme přijeli třetieho dne z Betánie. Damašek jest město veliké velmi, neviem, by nebylo tak veliké jako tři Prahy, neb jsú Turci pravili, že jest většie Konstantynopole, a o Konstantynopoli někteří pravili, že jest většie než tři Prahy.