[70v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcese s nepřátely potká, někdy přinucen bude od nich, aby se navrátil do své hospody, totiž uteče domuov, aniž smie vyjíti, boje se nepřátel, takéž podlé řeči svatého Řehoře: Zámutkové přinucují, aby se srdce vrátilo k sobě. A čímž viece zámutkuov má zevnitř, tiem viece má přístupuov k sobě. Protož sčastnéť jest protivenstvie, keréž tě navracuje k tobě a činí, aby se navrátil v svú hospodu. Jakož jest psáno v knihách Exodiicizojazyčný text: Ostaň každý u sebe, totiž poznaj se sám a mysl o sobě. Znamenaj, že ten u sebe bydlí, ktož snažen jest, aby se poznal a své nedostatky, a kto milost svú a radost v svědomí svém pokládá. Běda srdci, kteréžto jakžto pištci a žertéři daremnie a mrzké kusy radosti zevnitřně, neb čímž viece v cizí hospodě zpievá, tiem viece v své nalezne, jehož lkáti bude. Tak holubice, kerúž byl vypustil Noe, a chtě spatřiti, již li by potopa minula, a když nenaléza miesta, na němž by mohla odpočinúti a nohu postaviti, i navrátila se jest zase k Noe do jeho domu, jakož jest psáno v knihách Genezis. Totiž v pokolení Noe vykládá se odpočinutie a duom jeho vykládá se pokoj aneb odpočinutie živé. Tehdy když srdce člověčie nenalezne zevnitř, kde by srdce jeho odpočinulo, i vrátí se zase k sobě. Skrze nohu holubičí znamenává se milost srdce. Teh[b]označení sloupcedy holubice nenaleze, kde by odpočinula noze své, když srdce v nižádné věci zemské milosti své neklade, a tehdy přinuceno bude, aby se k sobě navrátilo. A die s Davidem, jenž v zevnitřních věcech jiného nenalezl než práci, i die: Duše má, navrať se k odpočinutí svému. Také die Šalomún: Vejda v duom svuoj, odpočinu v něm. Ó běda tomu, ktož nepřebývá v hospodě srdce svého, jakož die Micheáš prorok: Těm, ješto sú vně, běda, běda. A to proto, neb když srdce nenie s sebú, tehdy vejde v ně marnost světská a rozkoš, jichžto věcí člověk hledal zevnitř, keréžto viec nepřepúštějí jemu k sobě přijíti a se viděti. O takém srdci mluví David a řka: A nevcházel jest v srdce své, aby se sám opatřil, daremné věci mluvilo jest srdce. Shromáždil sobě zlost a nešlechetnost, neb mnoho bezpečnějí a lehčejí jest rozkoši a marnosti odehnati, aby nevstúpily v srdce, nežli je vyhnati, když již vstúpie, jakož píše Šalomún: Uteč do svého domu pro dvojí věc. Prvé, aby zastal hospodu před nepřátely svými, a druhé, aby připravil tu hospodu spasiteli svému, jenž s tebú chce v ní přebývati. Jakož píše Šalomún v piesničkách svých, ješto buoh mluví k duši, jenž jest srdce své