a[72r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevšak v tom sobě utěšenie učiň, že jakžto zlatník aneb kovář srdce tvého v ruce své drží kladiva zámutku a dobře umie kovati, jakož muož to snésti, což kuje, a jakož zlatník koflík dobrý snažnějie a ustavičnějie ryje, takéž v srdci dobře zpuosobeném trpelivostí viece buoh kuje, totiž viece zámutkuov přepúštie. Protož nebuď jako kov ve kře bez rozšířenie, jakožť jsú srdce lidí, keříž se boha nebojie. Také nebuď jakžto stará pánev, kerážto pro svú křivost pod kladivem se zlámá a jedniem úderem na mnoho se kusuov rozpadne, takéž srdce tvrdé v zámutku rozmáhá sobě škodu. Protož trp zámutek pro buoh, nebť jest buoh trpěl pro tě, a tiem, sluho, odplať se pánu svému a daj se bohu. A cožť kolivěk na tě vloží, totiž přepustí, trp mile a věz, žeť většieho břemena zámutka na tě nevloží, než které ty muožeš snésti. Jakož die svatý Pavel: Věrnýť jest buoh, jenž nepřepúští na nás většieho břemena, nežli bychom mohli snésti.

Osmá služba, jížto zámutek slúží, to jest, že oddaluje utěšenie zemské a přinucuje nás, abychom hlédali utěšenie nebeského. Nebo jakožto pán zemský, když chce víno své prodávati, přikáže, aby ižádný nesměl své krčmy otvierati, dokud by on svého vina neprodal, [b]označení sloupcetakéž buoh zdaluje utěšenie zemské, aby dal své. Pakli dieš: Zemského nemám a duchovnieho nečiji, a tak nemám ani tohoto ani onoho – komuť[11]komuť: komut odpoviedám, že ač utěšenie světského nemáš, však ihned nemáš mieti utěšenie nebeského, jedno ač budeš žádati a hlédati jeho. Nebť chce buoh, aby ty žádal a hlédal, chceš li mieti. A čím snažnějie budeš hlédati a žádati, tiemť většie utěšenie bude dáno, neb svatý Jan Zlatoústý die u[12]u: w vosobě[13]vosobě: uoſobie božie: Já, buoh, tobě, člověče, hotov sem, cožkolivěk chceš.

Devátá služba, jíž zámutek slúží, to jest, že zámutek uvodí tě u pamět boží. A čímž větší[l]větší] wietſſie jest zámutek, kerýž trpíš, tiem viece se kladeš v pamět boží. Ne tak rozuměj, byť buoh keré věci zapomenul, jenž všecko vie a všecky věci jsú jemu přítomny, ale že Písmo praví, by buoh zapomenul toho, komuž odjímá zámutky, neb zámutek pomáhá nám k jeho milosti. A na to pomni, komuž dává pomoc, vysvobozuje jeho z pokušenie, rozmáhaje milost a dávaje utěšenie duchovnie. A protož buoh béře náš obyčej mluvenie řka: By koho zapomenul. Abychom mohli lépe rozuměti, jakožto chovačka lahodně z[14]z: z dietetem[15]dietetem: dietetem mluví proto, aby dietě mohlo jí lépe rozuměti, takéž i buoh s námi a nám obecnú řečí mluví a chtě srdce naše k svému milovánie