Múdrý, ctný otec, pořádný,
svému synu byl jest radný,
jakožť by on jeho v radě neomýlil,
ačť by se sám syn pochybil,
[5] ke cti ku poslušné jeho vieře.
Dostiť rady v také nynie mieře
bylo od věrného toho otce
k jeho ke všelikaké puotce,
svój ctný úmysl by mu pověděl
[10] a řka: „Takto, synu mój, by ty věděl,
kterak s tiemto světem buda,
ač se mě přěbyti udá,
k němužto máš čáky viece,
na mé i na tvé léta zřiece.
[15] Já jsem skrze božie dary
člověk již tak velmi starý,
žeť práce již nésti nemohu,
protož z toho mocnému bohu
