[110v]číslo strany rukopisuukázal to, což smy tebe prosili, a řěč královú zjěvil si nám. Dn2,24 Potom Daniel všel jest k Ariachovi, jehožto byl ustavil král, aby zatratil mudrcě babylonské, tak k němu mluvil jest: Mudrcóv babylonských nezatracuj, uveď mě přěd krále a pohodenie jemu poviem. Dn2,25 Tehda Arioth naručest uvedl Daniele k královi i řekl[bdr]řekl] rzyekl k němu: Nalezl sem člověka z synóv přěstěženie[bds]přěstěženie] przyeſtyezyenye judského, jenžtoť pohodenie královi povie. Dn2,26 Odpověděl král a řka Danielovi, jehožto jmě bylo Balthazar: Móžeš li mi zajisté pověděti sen, jenžto sem viděl, a vyloženie[bdt]vyloženie] wylozyenye jeho? Dn2,27 A odpověděv Daniel přěd králem vece: Tajenstvie, jehožto král tieže[bdu]tieže] tyezye, mudrci, věšci a hadačky a kúzedlníci nemohú pověděti královi. Dn2,28 Ale jest buoh na nebi, jenžto zvěstuje[bdv]zvěstuje] zwyeſtugye tajné věci, jenžto jest pověděl tobě, králi Nabuchodonozoře[bdw]Nabuchodonozoře] nabuchodonozorzye, ty věci, jěžto jmají přijíti u posledních časiech. Sen tvuoj a viděnie hlavy tvéj na tvém loži tato jistá sú: Dn2,29 Ty, králi, počal si mysliti na svém loži, co by budúcie bylo potom. A ten, jenžto zjevné tajné věci ukázal jest tobě, ty věci, ješto jmají přijíti. Dn2,30 A mně v nemúdrosti, ješto jest ve mně viece než v jiných živých, zjěveno jest, ale aby vyloženie králi zjeveno bylo a myšlenie mysli své viděl. Dn2,31 Ty, králi, vidieše[bdx]vidieše] wydyeſſye, ano jako socha jedna veliká, socha ta veliká, socha vysoká stáše[bdy]stáše] ſtaſſye proti tobě a viděnie jejie[bdz]jejie] gyegye bieše[bea]bieše] byeſſye hrozné. Dn2,32 Téj sochy hlava z najlepšieho zlata byla a prsi a rameně z střiebra, ale břicho a ledvie z mědi Dn2,33 a lýtci[beb]lýtci] lyczy železnie, nóh jedna čiest byla železná, druhá hliněná. Dn2,34 I viděl si ty jisté věci, jedinéž sě uřítí kámen shuory bez rukú i zbil sochu na jejích[bec]jejích] gyegych nohách železných a hliněných a ztroskotal jě. Dn2,35 Tehda sú zetřěna spolu železo, střěp, měd, střiebro a zlato a obrátilo sě jako u prášek, ješto[234]přeškrtnuto: letye létě na holohumnici bývá, vzdviženy sú od větra a ižádného miesta sobě[bed]sobě] oſobye neshřějí. A kámen, jenžto byl rozbil sochu, učinil sě jest horú velikú a naplnil všecku zemi. Dn2,36 Tenť jest sen a vyloženie jeho[bee]jeho] gyeho