[154v]číslo strany rukopisupotřebujíc slitovánie tvého! Smiluj se a zachovaj zákon tvuoj, kderýž tobě dal vítězstvie nade mnú! Tehdy počel mu pohan domlúvati řka: Zhřešils nade mnú a opustils mne nelítostivě. Vece mu žid: Prosím tebe, již mne víc nermuť a nepřimlúvaj mi o věci minulé, nebť jsem ukázal, že to jest zákon muoj a víra má, v níž jsem našel starší, rodiče i všecko pokolenie své. Tehdy se slitoval nad ním pohan a vsadil ho za sebe, až ho donesl na místo uložené a dal ho národu jeho, kterýž po několika dnech zdechl. Uslyšev pak král toho města skutky toho pohana, kázal ho před se povolati a ustanovil ho služebníkem svým pro jeho lítostivé skutky a dobrotu zákona jeho, díky vzdávajíc Buohu.

Z toho příkladu mohli by sobě křesťané dobře naučenie vzíti, na to se neohlédajíc, že od mudrce pohanského, a ne ze Čtenie svatého vzat jest. Nebo i svatý Pavel, píšíc k Titovi, pohanské písmo přivozuje. Ačkoli jsem umyslil něco obšírněji o tom napsati, ale pro krátkost […]text doplněný editorem[2]poslední dochovaný list rukopisu