[153v]číslo strany rukopisuDí mu žid: Co pak, jestliť by kdo křivdu učinil? Jemuž pohan vece: Vím, že v nebi jest Buoh spravedlivý, dobrý a múdrý, jemuž nic skrytého není, nic tajného a nic ovšem se neukryje, což zavříno jest v stvořenie jeho, kterýž odplacuje dobrým podlé dobroty jich, zlým pak a přestupníkuom podlé jich přestoupenie. Jemuž žid vece: Proč pak neplníš zákona tvého a nepotvrdíš skutkem víry tvé? Dí mu pohan: Kterak by to bylo? Vece žid: Hle, já jsem z synuov pokolenie tvého, vidíš mne ustalého a lačného, že pěšky jdu, a ty jedeš sytý a dobřes odpočinul. Dí pohan: Pravda jest. A ssedši z mezka, odevřel váček svuoj, pokrmil i napojil ho, potom ho vsadil na mezka, aby jel. A když se žid jedouc dobře usadil, zabodl ostrohami mezka a daleko ho za sebú odjel. Tehdy pohan počel volati: Počkaj mne, nebť jsem již také ustal! Vece žid: I zdaližť jsem dosti neoznámil zákona svého a povahy jeho, protož ho také chci v skutku potvrditi. A tak před se na mezku s chvátáním jel. Pohan pak, jda za nimi, dí: Ó, žide, neopouštěj mne na této poušti, abych snad od lvuov nebyl roztrhán aneb hladem ne[154r]číslo strany rukopisuumřel nebo žízní, protož nalož se mnú milosrdně, jakoť jsem já s tebú naložil. Žid pak neohlédal se aniž pozoroval na slova jeho a nepřestal cvalem běžeti, až mu z očí ujel. Když pak pohan již žádné naděje neměl žida dohoniti, rozpomenul se na dokonalost zákona a víry své i na to, co židu pověděl, totiž že v nebi jest soudce spravedlivý, před ním nic skrytého není a nic se neokryje, což v stvořenie zavříno jest, i pozdvihši hlavy své k nebi, dí: Ó, Bože muoj, ty znáš, že jsem uvěřil v tebe a v tvém zákoně a v tvých přikázanie posvětil jsem tebe podlé přikázanie tvého. Potvrdiž tehdy nad židem chvály mé v tobě. A když to řekl, nedaleko odšel pohan a aj, našel žida porazeného, an leží, padši z mezka, zlámal hnát a krk sobě nalomil. Mezek pak stál proti němu, kterýžto uzřev pohana, hned poznal pána svého a přistúpil k němu pro zvyklost obroku. Tak vsedši zas na mezka, nechal tu žida, an v bolestech k smrti táhne. Žid pak volal: Ó, bratře muoj najmilejší, jměj lítost nade mnú, nebť jsem všecken ztlučený a již umírám,