[150v]číslo strany rukopisuKdyž pak Alexander po smrti Filipa, krále macedonského, otce svého, v královstvie se uvázal a rozličné války vedl, lidi a země sobě podmaňujíc, při němž Aristoteles osobně býti nemohl, což králi těžko bylo, protož k němu píšíc napomínal, aby se k králi vypravil, čehož Aristoteles pro starost věku svého vykonati a žádosti Alexandra krále naplniti nemoha, napsal mu knihy a v nich rozličná přikázanie, kteréž by král, sám sobě čtúc, zpravovati se mohl, jako by samého Aristotelesa mluviti slyšel. A tak ty knihy nazval Veliké tajemstvie tajných věcí a králi je poslal, kteréž se takto počínají.

Synu[a]Synu] ynu najslavnější, najspravedlivější císaři, posilniž tebe Buoh na cestě poznánie stezky pravdy a ctnosti a skroť žádosti hovadské, upevni zpravovánie tvé a osvěť vtip tvuoj k službě cti a chvály své.

Přijal jsem list tvuoj ovšem s náležitou uctivostí a srozuměl jsem, že jmáš žádost osoby mé, abych s tebú byl. Divíš se, kterak bez tebe býti mohu, tresktcíc mne, jako bych málo o své věci pečoval. Zajisté z té příčiny umyslil jsem a předsevzal sepsati o těch všech věcech knížky jasnosti tvé, kteréžto knížky všecky skutky tvé vážiti budou a naplní[b]naplní] naplnil dalekost osoby mé od tebe a budouť jako nějaké jisté a upřímné pravidlo ke všemu, co by věděti chtěl a co bych já, tobě přítomen jsa, osobně ukázal. I nemáš mne z čeho slušně tresktati, vědúc aneb věděti jmajíc, žeť neobmeškávám k tvé rozšířené slávě z pohrdánie přijíti, ale že těžkost a mdloba těla obklíčily mne a učinily k dalekému na cestu vypravenie nezpuosobného etc.cizojazyčný text

Ó, jak tento pohanský mudřec rozšafně a s dobrým gruntem k takovému[c]takovému] tatokowemu králi počátek řeči své od slávy a spravedlnosti učinil, aby ho skrze poznánie pravdy