[152v]číslo strany rukopisukozel, neskrocený co bejk, nezbedný co mezek, němý co ryba, rozumný co anděl, smilný co divoký vepř, zakrnělý co vejr, pohodlný co kuon, škodný co myš. A abych vše tím zavřel, nenajde se žádné zvíře ani strom ani kov neb jaká ruda ani nebe ani planeta ani znamenie nebeské ani jaké stvořenie ze všech stvořených věcí, jmajíc co zvláštního, aby se to při člověku nenašlo. A protoť se jmenuje menší svět.

A nikdá nepřikládaj naděje k člověku, který u víře zákona tvého s tebú se nesrovnává, a pilně se vystříhaj, aťby se nepřihodilo jako oněm dvěma, kteří se na cestě stovařišili, z nichž jeden byl pohan od východu slunce a druhý žid. Pohan jel na mezku, kteréhož krmil obrokem svým, a ten mu nesl všecky věci, kterých člověk pocestný potřebuje. Žid pak šel pěšky, nemajíc ani pokrmu, ani jiných věcí na cestě potřebných. A když tak cestou spolu rozprávěli, řekl pohan židu: Jaký jest zákon tvuoj a víra tvá? Odpověděl žid: Věřím, že v nebi jest jeden Buoh, [153r]číslo strany rukopisujemuž se modlím a naději jmám od něho dojíti dobrých věcí a odplaty duši mé i těm, kteří se srovnávají se mnú v zákoně mém. A tak víra má jest ta: Kdož se mnú se u víře a zákoně mém nesrovnává, slušné mi jest vylíti krev jeho, peníze mu pobrati i všecken statek jeho, manželku, dítky i rodiče. A byl bych zlořečený, kdybych mu co věrně učinil aneb mu v čem pomohl neb jaké milosrdenstvie nad ním ukázal. I vece k pohanu: Jižť jsem tobě vyprávěl o zákonu svém, ty také učiň mi správu o zákonu a víře tvé. Jemuž odpověděl pohan: Víra a zákon muoj jest ten: Najprvé žádám dobrých věcí sám sobě a synuom pokolenie mého a nepřál bych žádnému stvořenie božímu zlého, ani těm, jenž následují zákon muoj, ani těm, kteříž odporní jsú. A věřím, že upřímnost a spravedlnost se jmá zachovati k každému člověku živému, a žádná křivda mi se nelíbí a zdá mi se, kdyby se co zlého kterému člověku přihodilo, že ta škoda i mne se dotýká a mne zarmucuje. Žádám štěstie, zdravie a prospěchu ve všem dobrém vuobec všem lidem.