[153r]číslo strany rukopisujemuž se modlím a naději jmám od něho dojíti dobrých věcí a odplaty duši mé i těm, kteří se srovnávají se mnú v zákoně mém. A tak víra má jest ta: Kdož se mnú se u víře a zákoně mém nesrovnává, slušné mi jest vylíti krev jeho, peníze mu pobrati i všecken statek jeho, manželku, dítky i rodiče. A byl bych zlořečený, kdybych mu co věrně učinil aneb mu v čem pomohl neb jaké milosrdenstvie nad ním ukázal. I vece k pohanu: Jižť jsem tobě vyprávěl o zákonu svém, ty také učiň mi správu o zákonu a víře tvé. Jemuž odpověděl pohan: Víra a zákon muoj jest ten: Najprvé žádám dobrých věcí sám sobě a synuom pokolenie mého a nepřál bych žádnému stvořenie božímu zlého, ani těm, jenž následují zákon muoj, ani těm, kteříž odporní jsú. A věřím, že upřímnost a spravedlnost se jmá zachovati k každému člověku živému, a žádná křivda mi se nelíbí a zdá mi se, kdyby se co zlého kterému člověku přihodilo, že ta škoda i mne se dotýká a mne zarmucuje. Žádám štěstie, zdravie a prospěchu ve všem dobrém vuobec všem lidem. [153v]číslo strany rukopisuDí mu žid: Co pak, jestliť by kdo křivdu učinil? Jemuž pohan vece: Vím, že v nebi jest Buoh spravedlivý, dobrý a múdrý, jemuž nic skrytého není, nic tajného a nic ovšem se neukryje, což zavříno jest v stvořenie jeho, kterýž odplacuje dobrým podlé dobroty jich, zlým pak a přestupníkuom podlé jich přestoupenie. Jemuž žid vece: Proč pak neplníš zákona tvého a nepotvrdíš skutkem víry tvé? Dí mu pohan: Kterak by to bylo? Vece žid: Hle, já jsem z synuov pokolenie tvého, vidíš mne ustalého a lačného, že pěšky jdu, a ty jedeš sytý a dobřes odpočinul. Dí pohan: Pravda jest. A ssedši z mezka, odevřel váček svuoj, pokrmil i napojil ho, potom ho vsadil na mezka, aby jel. A když se žid jedouc dobře usadil, zabodl ostrohami mezka a daleko ho za sebú odjel. Tehdy pohan počel volati: Počkaj mne, nebť jsem již také ustal! Vece žid: I zdaližť jsem dosti neoznámil zákona svého a povahy jeho, protož ho také chci v skutku potvrditi. A tak před se na mezku s chvátáním jel. Pohan pak, jda za nimi, dí: Ó, žide, neopouštěj mne na této poušti, abych snad od lvuov nebyl roztrhán aneb hladem ne[154r]číslo strany rukopisuumřel