osob biechu povýšeny, a jednoho z nich svým kopím se dotekl, to jest lstí, ne štítu Otcova, totižto moci, řka: „Budete li jísti, budete jako buohové dobři a milostni“, ale dotekl se štítu Synova, řka: „Budete li jísti z tohoto ovoce, budete jako bohové, vědúce zlé i dobré.“ Protož dotčeno jest štítu Syna božího. Slušalo, aby Buoh Otec, Buoh všeho pokoje, Syna svého poslal, jenž by zlého ducha za nás vybojoval. Toho Syna božího v uodění oblekla jedna panenka vyvolená od Buoha, totiž Panna Maria, z nížto člověčenství přijal. S nížto rač nás do věčného života přivésti. Amen.
O lenosti tří synóv
Kolminus u městě babylonském kraloval, jenž tři syny měl, kterýžto velmě miloval. Protož častokrát na své mysli přemítáše, kterému by své království po své smrti poručil. A tak mnoho myslil, zavolal jich před se i řekl jim: „Který jest z vás nejlénější, ten království po mé smrti osede.“ Tehdy prvý vece: „Mně království má býti! A tento jest duovod toho, že tak sem velmě líný, že když u ohně sedím, snáze se v svú nohu dám ožéci, než bych ji od ohně odtrhl.“ Druhý vece: „Já sem hodnějí království! A toho dovodím takto: ač bych měl provaz na svém hrdle a ihned měl odpraven býti a ostrý a dobrý nůž měl v své ruce, pro velikú lenost k odřezání toho provazu ruky své nezdvihl bych.“ Třetí vece: „Pane, já kralovati mám, neb v lenosti jiné převyšuji: když bych na svém loži ležel a voda kapala skrze střechu na obě oči moje, pro přílišnú lenost nehnul bych se s lože na pravo ani na levo.“ Uslyšav to král, království jemu odkázal, maje jeho za najmilejšího.
Najmilejší! Král tento jest pán diábel, jenž jest král nade všemi syny skrze pýchu. [Skrze]text doplněný editorem[5]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU prvního syna znamenává se podobně pyšný, jenž přebývají ve zlém tovařišství, jímžto i skrze kteréžto vždy ke zlému se zapalují. Však raději zvolí ohněm pýchy i hříchu zapálen býti, než od takého tovařiství oddělen býti. Druhý syn znamenává každého člověka hříšného; ač hříchóv svých provazy vidí
