[92v]číslo strany rukopisusobě mluviti a řkúc: „Kam sě je[bd]je] gie děla má utěšená útěcha, v niežto sě mé srdce[be]srdce] ſrdczie radováše[bf]radováše] radovaſſie téj noci, kdyžto tě biech porodila? Ta temná noc byla od nebeského blesku osviecena, ano anděli sě pod nebesa vznášejíc, slavně spievajíc, tvú svatú milost chváléc a řkúc sladkými hlasy: Chvála buď v nebeskéj výsosti bohu. A již v tvú svatú tvář hlédaji, ana zbita a zeplvána, ztrýzněna, tvoji světie ruce i nohy nelítostivě přibitie k kříži, na tvém svatém těle celého miesta nikdě neviděti.“ A když tu rozličně kvielivši, vstavši nahoru, i počě opět v jeho svatú tvář hlédati.

V tu dobu Ježíš vida svú matku v takéj hroznéj žalosti, propovědě k niej, chtě ji někak utěšiti [93r]číslo strany rukopisua řka: „Ženo, aj toť syn tvój.“ Tu praví Krisostomus: „Ó, milý Ježíši, kaks to hrubě k svéj matce miléj promluvil, ež tvú milú matku ženú nazval! Vědě, ežs to proto učinil, jež nebieše tehda čas k niej promluviti sladcě, ani jiej milú matkú nazvati. Neb čím by byl tehdy milostivějie k niej promluvil, tiem by byl věčší[bg]věčší] wieczſie žalostí jejie srdce krojil.“ Potom vezřev na svatého Jana vece: „Aj toť matka tvá.“ Jako by řekl: „Měj o niej péči jako syn o svéj miléj matce.“ Od téj hodiny vzal ji svatý Jan na svú práci neb péči a jiej pokorně slúžil. V tu hodinu matka božie opět na zemi padši, omdlela. A jakž svatý Jeroným píše: „Na nie bieše plášč z plátna zkrájený, jakžto nyní [93v]číslo strany rukopisuv Římě panie nosie, jenž ji všicknu i s hlavú přikrýváše[bh]přikrýváše] przykrywaſſye. Ten vešken svatú krví s kříže tekúcí bieše zekrvaven, ež na šlojieřík procházieše skrzě to.“ Opět vstavši, poče naň žalostivě hlédati.

V tu hodinu pro velikú bolest svých svatých jézev, zavola Ježíš velikým hlasem a řka: „Bože[bi]„Bože] Bozie mój, bože[bj]bože] bozie mój, pročs mne tak ostal?“ Jakžto by řekl: „Bože[bk]„Bože] Bozie otče, velikémus utrpení mé tělo poddal, jako by na mě nic netbal.“ Málo potom pomeškav, Ježíš řekl: „Žieziv sem, totiž píti mi sě chce.“ Tu praví svatý Bernhart: „Ó, milý Ježíši, o kříži trpkém nic nedieš, korunú bodlivú na svéj hlavě trpíš, jedno na žiezi voláš a řka: Žieziv sem. Bych tebe otázal, milý Ježíši, co žádáš, čeho jsi žieziv,