[67r]číslo strany rukopisuA vymetala všecky modly své oknem, ješto bieše na[al]na] o puol noci, a všecko jiedlo své králové psóm jest vymetala. A posula popelem hlavu svú, položila se na paláci a plakala horce sedm dní.

A když byl den osmý na úsvitě, když kuři zaspievali a psi sú ščekali, vyhlédši Asenech skrze okno, kteréž bylo na vzchod slunce, viděla, naliť hvězda dennice! A podlé nie otevřelo se nebe i okázalo se světlo veliké. A spatřiv[67v]číslo strany rukopisuši to Asenech, padla na tvář svú na popel. Aj, muž sstupující s nebe stal na hlavě Asenech i povolal jí ze jména, a ona strachem neodpověděla. I povolal jí druhé, řka: „Asenech, Asenech!“ A ona odpověděla: „Teď já, pane, kto jsi, pověz mi!“ A on řekl: „Já sem knieže domu božieho a knieže zástupu božieho. Vstaň a stuoj na nohy své a mluviti budu k tobě!“

A pozdvihla Asenech hlavy své, a tudiež muž všie věci [68r]číslo strany rukopisupodobný k Jozefovi: plášč, koruna a berla králová, jehož obličej jako bleskot[am]bleskot] blezkot ohně. A vidúci Asenech, hruozú poražena jest, padla na tvář svú. Jížto posíliv anjel a pozdvihl, řekl: „Slož nynie [žíni]text doplněný editorem tuto črnú, jíž jsi oděna, a[an]a] od obklíčenie[ao]obklíčenie] obliczege zámutka tvého a pytel z bedr tvých a vytřes popel z hlavy tvé a umý tvář tvú a ruce tvé vodú živosti a připrav se v tvé okrasy a budu s tebú mluviti!“

Kterážto, když se jest připravila brzce, vrátila se k [68v]číslo strany rukopisuanjelovi. Jiežto anjel řekl: „Obnaž hlavu tvú, nebo panna jsi, posilni sebe a raduj se, Asenech, neb jméno tvé napsáno jest v knihách a nebude zamazáno na věky! A od dnešnieho dne obnovena jsi a obživena a jiesti budeš chléb požehnánie a píti budeš neporušenie a zmazána budeš olejem svatým. Teď dnes dal sem tě za chot Jozefovi a jméno tvé nebude viece řečeno Asenech, ale jméno[ap]jméno] gineho mnohého úto[69r]číslo strany rukopisučiště. Nebo pokánie orodovalo za tě k svrchovanému bohu a ty jsi dcera najvyššieho, panna veselá, smějící vždy a skrovná!“

A když tázala Asenech anjela jména jeho, odpověděl: „Jméno mé napsáno jest prstem božím v knihách těchto, nevýmluvné sú, aniž na člověka smrtedlného slušie to řéci neb pověděti.“

A řekla Asenech, držiec kraj plášče[aq]plášče] plaſſcz kray[3]v rukopise značen chybný slovosled jeho: „Jest li že sem nalezla milost před očima