panu N. z N., ujci jejímu, kteroužto sumu a jistinu grošů dluhu věnního máme, i dobrou náší vírou beze lsti slibujeme dáti nadepsané paní N. z N., věřící naší, nebo věrné ruce její v plném roce ode dne smrti a umření pana N. z N., manžela jejího a jistce našeho výš psaného, pořád čtouce konečně tak, ač by Pán Bůh prvé jeho nežli jí neuchoval od smrti.
Toto pak při tom vymíněno jest znamenitě, aby nadepsaná věřící náše toho všeho, což by po něm zuostalo tu N., všech nábytkuov se vším hospodářstvím a poplužím, rybníky, platy ročními, do toho roku užívala. A když by její věno dali po roce, tehdy má zase postoupiti všech nábytkuov, več by se koli uvázala, ale užitek toliko vzíti v tom roce a odtud jí nikam nemá hýbáno býti. Pakli by odtud hnuta byla před týmž rokem anebo potom po roce, aby moc měla, což by jejího bylo, své svobodně vzíti, buď to klénoty nebo šatství, a dáti komuž by se jí koli líbilo bez každých lidí všelikého odporu a překážky. A my, rukojmové svrchupsaní, slibujem, co by v tom roce vzíti měla, že jí to všecko má dáno a zaplaceno býti hotovými groši, vše českými dobrého stříbrného rázu pražského napřed jmenovaného, bez zmatku a odporu i dalšího prodlévání všelikého.
Pakli bychom toho neučinili a sumy grošů dluhu věnního nadepsaného již psané věřící naší neb věrné ruce její nedali a nesplnili tak a na ten čas konečně i s těmi užitky, což by v tom roce vzíti mohla, jakž již dotčeno jest, tehdy my, rukojmové výš jmenovaní, máme i slibujem po napomenutí a obeslání též věřící naší nebo věrné ruky její neb jednoho z nich listem a poslem nebo ustně hned nazejtří, žádný z nás druhého nečekaje ani se nebytím kterého neb čímžkoli jiným vymlouvaje, každý sám svým životem s jedním pacholkem a se dvěma koňoma anebo místo něho panoši řádu rytířského vypravě,
