jakož se svrchu píše, tehdy my, rukojmové výš jmenovaní, máme i slibujem po napomenutí a obeslání též věřící naší listem a poslem nebo ustně hned nazejtří, žádný z nás druhého nečekaje ani se nebytím kterého nebo čímžkoli jiným vymlouvaje, každý sám svým životem s jedním pacholkem a se dvěma koňoma anebo místo sebe jiného panoši řádu rytířského vypravě, též s jedním pacholkem a se dvěma koňoma, vlehnouti nebo vložiti v pravé Země české obyčejné ležení do jednoho z Měst pražských anebo do jiného kteréhožkoli města nebo městečka jednoho, v šesti mílech od Prahy vzdálí nebo blíže, ve ctnou hospodu tu, kdež nám od věřící naší ustně nebo po listu a poslu bylo by ukázáno.
Jestliže by pak ode dne jejího obeslání a napomenutí nás minulo čtrnáct dní pořád čtouce a suma jistinná dluhu nadepsaného věnního ještě vždy věřící naší dána a zaplacena by nebyla, tehdy, buď od nás ležáno neb neležáno, dáváme jí, věřící naší, tímto listem plnou moc i právo tu sumu grošů dluhu věnného vzíti v křesťanech nebo v židech a dobyti na náši, rukojmuov, škodu společní a nerozdílnou.
A my proto vždy máme i slibujem tu a tak, jakož se svrchu píše, ležeti a z toho ležení žádným obyčejem nevyjížděti ani kterakkoli vynikati, dokudž by jí, též věřící naší, suma a jistina dluhu nadepsaného věnného i se všemi škodami, kteréž by koli nebo kterakkoli pro naše neplnění vzala, ješto by je ona, věřící naše, dobrým svědomím bez přísah a věrování pokázati mohla, docela i uplně zaplacena nebyla.
Umřel-li by také v tom času který z nás svrchupsaných, buď to jistec anebo rukojmové, čehož Páne Bože ostřez, tehdy my, živí zuostalí, máme i slibujem jiného tak jistého a movitého místo toho, jenž by umřel, v jednom měsíci, ode dne jeho umření pořád čtouce, k nám v týž slib a v též rukojemství přistaviti
