přistaviti a list tento věnný tolikrát, kolikožkrát pro smrt kterého z nás bylo by toho potřebí, vždy v táž slova obnoviti pod ležením svrchupsaným.
Toto pak při tom vymíněno jest znamenitě, když by koli N. z N., jistec náš, nahoře dotčené věno to svrchupsané paní N., manželce své a věřící naší, na zboží a na dědinách jistých, svobodných a dobře usedlých, ve dcky zemské vložil a za právo má a drží, tehdy tento list má jemu i nám tudíž ihned zase vrácen býti bez zmatku a odporu všelikého.
A také, umřela-li by táž paní N., věřící naše, prvé nežli N., jistec náš a manžel její již psaný, tehdy tento list ihned potom žádné moci ani práva k ničemémuž nemá míti dále, ani práva nižádného.
A kdožkoli tento list měl by nebo míti bude s často psané paní N., věřící naší, dobrou volí a svobodnou, ten má i míti bude touž moc i též plné právo ke všem věcem, v něm položeným a zapsaným, jakožto ona sama věřící naše.
Na potvrzení a zdržení toho my, jistec i rukojmové svrchupsaní, pečeti náše vlastní jistým naším vědomím a s celým i plným přiznáním dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, jenž jest dán dne a léta etc.cizojazyčný text
Forma listu věnního na pargaméně, s rukojměmi, k věrné ruce manželce své
Já N. z N., jistec a první dlužník dluhu dolepsaného, a my A., B., C., rukojmové jeho, s nim a zaň, vyznáváme tímto listem, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsme dlužni urozené paní N. z N., manželce téhož pána N. z N., jistce našeho nadepsaného, pravého a spravedlivého dluhu pět set kop grošů českých vše širokých, dobrého stříbrného rázu pražského, věna jejího a podlé ní k věrné ruce její urozeným panům, panu N. z N., otci jejímu, a panu
