ležáno neb neležáno, dáváme jí, věřící naší, tímto listem plnou moc i právo tu sumu grošů dluhu věnného vzíti v křesťanech nebo v židech a dobyti na náši, rukojmuov, škodu společní a nerozdílnou.
A my proto vždy máme i slibujem tu a tak, jakož se svrchu píše, ležeti a z toho ležení žádným obyčejem nevyjížděti ani kterakkoli vynikati, dokudž by jí, též věřící naší, suma a jistina dluhu nadepsaného věnného i se všemi škodami, kteréž by koli nebo kterakkoli pro naše neplnění vzala, ješto by je ona, věřící naše, dobrým svědomím bez přísah a věrování pokázati mohla, docela i uplně zaplacena nebyla.
Umřel-li by také v tom času který z nás svrchupsaných, buď to jistec anebo rukojmové, čehož Páne Bože ostřez, tehdy my, živí zuostalí, máme i slibujem jiného tak jistého a movitého místo toho, jenž by umřel, v jednom měsíci, ode dne jeho umření pořád čtouce, k nám v týž slib a v též rukojemství přistaviti a list tento věnný tolikrát, kolikožkrát pro smrt kterého z nás bylo by toho potřebí, vždy v táž slova obnoviti pod ležením svrchupsaným.
Toto pak při tom vymíněno jest znamenitě, když by koli N. z N., jistec náš, nahoře dotčené věno to svrchupsané paní N., manželce své a věřící naší, na zboží a na dědinách jistých, svobodných a dobře usedlých, ve dcky zemské vložil a za právo má a drží, tehdy tento list má jemu i nám tudíž ihned zase vrácen býti bez zmatku a odporu všelikého.
A také, umřela-li by táž paní N., věřící naše, prvé nežli N., jistec náš a manžel její již psaný, tehdy tento list ihned potom žádné moci ani práva k ničemémuž nemá míti dále, ani práva nižádného.
A kdožkoli tento list měl by nebo míti bude s často psané paní N., věřící naší, dobrou volí a svobodnou, ten má i míti bude touž moc i též plné právo ke všem věcem, v něm položeným a zapsaným,
