ti[373v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesícóv. Ct5,11 Hlava jeho zlato najlepšie, kštice jeho jako listie palmové, vlasy[65]vlasy] navíc oproti lat. črné jako havran. Ct5,12 Oči jeho jako holubice nad potoky vodnými, ješto sta mlékem omytě a osazujeta sě při plných bystřinách. Ct5,13 Jahódky lící jeho jako zahrádky vonného kořenie, od apatekářóv posazené. Rtové jeho liliové, kapajíce myrrú první. Ct5,14 Ruce jeho uhlazené a[66]a] navíc oproti lat. zlatie, plnie jacinktóv. Břicho jeho slonové, obsazené zafierem. Ct5,15 Hnátové jeho slúpové mramoroví, jižto sú ostaveni na podstavciech zlatých. Tvář jeho jako libanová, vybraný jako cedrus. Ct5,16 Hrdlo jeho přechutné a vešken žádúcí. Takýť jest mój zmilelý a onť jest přietel mój, dcery jeruzalémské. Ct5,17 (Hlas synagoje:) „Kam jest odšel zmilelec tvój, ó najkraššie ze všech žen? Kam sě jest odchýlil zmilelý tvój, ať ho pohledámy s tebú?“

Kapitula VI.

Ct6,1 (Hlas cierkve:) Zmilelý mój vyšel jest do své zahrady, k zahrádce vonného[67]vonného] winneho rkp. kořenie, aby sě tam[68]tam] navíc oproti lat., + ibi var. pásl v zahradách a sbieral kvietie liliumové. Ct6,2 Já mému milému a mój milý mně, jenž se pase mezi lilium. Ct6,3 (Hlas Kristóv k cierkvi:) Krásná jsi, přietelnice má, ochotná i výtečná jako Jeruzalém, hrozná jako vojenský zástup, zpósobená. Ct6,4 Odvrať oči tvoji ote mne, neb před nima sem zaletěl. Vlasové tvoji jako stáda kozie, ješto sú sě ukázala z Galaad. Ct6,5 Zubové tvoji jako stáda ovčie, ješto sú vzešly z kupadla, všecky po dvém jehnec majíce a jalové nenie mezi nimi. Ct6,6 Jako kóra zrnatého jablka, takež jahódky tvých lící kromě tvých tajných věcí. [b]označení sloupceCt6,7 Šedesát jest královen a osmdesát ženim a děvečkám nenie čísla. Ct6,8 Jediná jest holubička má, [dokonalá má]text doplněný editorem[69]dokonalá má] perfecta mea lat., jediná jest své mateře, vyvolená roditedlnice své. Viděly sú ji dcery sionské[70]sionské] navíc oproti lat., + Syon var. i přeblaženú sú ji[71]ji] navíc oproti lat. nazvaly, královny i ženimy chválily sú ji. Ct6,9 Která jest tato, ješto vcházie jakožto záře povstávajíc, krásná jako měsiec, vyvolená jako slunce, hrozná jako vojenský zástup, zpósobená? Ct6,10 (Hlas cierkve k synagoge:) Sešla sem do zahrádky ořechové, abych ohlédala jablka podolnie a opatřila, ktvú li vinnice[72]ktvú li vinnice] floruisset vinea lat., floruissent vinee var. a vzplodila li sú sě jablka zrnatá. Ct6,11 (Hlas synagoje k cierkvi:) Nevěděla sem, že přietelnice[73]přietelnice] anima lat., amica var. má zamútila mě jest pro vozataje Aminadabovy. Ct6,12 (Hlas utěšený cierkve:) Navrať sě, navrať sě, Sunamitská, navrať sě, navrať sě, ať na tě patřímy!

Kapitula VII.

Ct7,1 (Hlas synagoje:) Co uzříš na Sunamitské, jediné pluky vojenské? (Hlas Kristóv o cierkvi:) Kterak sú krásné kroky tvé v třevíčkách, dcero kniežetcie! Stávek tvých bedr jakožto zápony, ješto sú ukovány rukú řemeslníkovú. Ct7,2 Pupek tvój jako řepice hladká, nikdy nepotřebujíc pitie. Břicho tvé jako stoh pšeničný opažený liliumem. Ct7,3 Tvá dva prsi jako dvě laníčce, blížencě srnie. Ct7,4 Šíje tvá jako věže slonová, oči tvoji jako rybníci ezebonští, ješto sú u bráně dceře množstvie. Nos tvój jako věže libanská, ješto patří proti Damašku. Ct7,5 Hlava tvá jako hora karmelská a vlasy hlavy tvé jako zlatohlav králový cievkami setkaný. Ct7,6 Kterak jsi krásná i[74]i] + quam lat. líbezná, přezmilelá, v tvé[75]tvé] navíc oproti lat. rozkoši! Ct7,7 Postava tvá přirovnána jest