tisícóv. Ct5,11 Hlava jeho zlato najlepšie, kštice jeho jako listie palmové, vlasy črné jako havran. Ct5,12 Oči jeho jako holubice nad potoky vodnými, ješto sta mlékem omytě a osazujeta sě při plných bystřinách. Ct5,13 Jahódky lící jeho jako zahrádky vonného kořenie, od apatekářóv posazené. Rtové jeho liliové, kapajíce myrrú první. Ct5,14 Ruce jeho uhlazené a zlatie, plnie jacinktóv. Břicho jeho slonové, obsazené zafierem. Ct5,15 Hnátové jeho slúpové mramoroví, jižto sú ostaveni na podstavciech zlatých. Tvář jeho jako libanová, vybraný jako cedrus. Ct5,16 Hrdlo jeho přechutné a vešken žádúcí. Takýť jest mój zmilelý a onť jest přietel mój, dcery jeruzalémské. Ct5,17 (Hlas synagoje:) „Kam jest odšel zmilelec tvój, ó najkraššie ze všech žen? Kam sě jest odchýlil zmilelý tvój, ať ho pohledámy s tebú?“
Kapitula VI.
Ct6,1 (Hlas cierkve:) Zmilelý mój vyšel jest do své zahrady, k zahrádce vonného kořenie, aby sě tam pásl v zahradách a sbieral kvietie liliumové. Ct6,2 Já mému milému a mój milý mně, jenž se pase mezi lilium. Ct6,3 (Hlas Kristóv k cierkvi:) Krásná jsi, přietelnice má, ochotná i výtečná jako Jeruzalém, hrozná jako vojenský zástup, zpósobená. Ct6,4 Odvrať oči tvoji ote mne, neb před nima sem zaletěl. Vlasové tvoji jako stáda kozie, ješto sú sě ukázala z Galaad. Ct6,5 Zubové tvoji jako stáda ovčie, ješto sú vzešly z kupadla, všecky po dvém jehnec majíce a jalové nenie mezi nimi. Ct6,6 Jako kóra zrnatého jablka, takež jahódky tvých lící kromě tvých tajných věcí. Ct6,7 Šedesát jest královen a osmdesát ženim a děvečkám nenie čísla. Ct6,8 Jediná jest holubička má, [dokonalá má]text doplněný editorem[69]dokonalá má] perfecta mea lat., jediná jest své mateře, vyvolená roditedlnice své. Viděly sú ji dcery sionské i přeblaženú sú ji nazvaly, královny i ženimy chválily sú ji. Ct6,9 Která jest tato, ješto vcházie jakožto záře povstávajíc, krásná jako měsiec, vyvolená jako slunce, hrozná jako vojenský zástup, zpósobená? Ct6,10 (Hlas cierkve k synagoge:) Sešla sem do zahrádky ořechové, abych ohlédala jablka podolnie a opatřila, ktvú li vinnice a vzplodila li sú sě jablka zrnatá. Ct6,11 (Hlas synagoje k cierkvi:) Nevěděla sem, že přietelnice má zamútila mě jest pro vozataje Aminadabovy. Ct6,12 (Hlas utěšený cierkve:) Navrať sě, navrať sě, Sunamitská, navrať sě, navrať sě, ať na tě patřímy!
Kapitula VII.
Ct7,1 (Hlas synagoje:) Co uzříš na Sunamitské, jediné pluky vojenské? (Hlas Kristóv o cierkvi:) Kterak sú krásné kroky tvé v třevíčkách, dcero kniežetcie! Stávek tvých bedr jakožto zápony, ješto sú ukovány rukú řemeslníkovú. Ct7,2 Pupek tvój jako řepice hladká, nikdy nepotřebujíc pitie. Břicho tvé jako stoh pšeničný opažený liliumem. Ct7,3 Tvá dva prsi jako dvě laníčce, blížencě srnie. Ct7,4 Šíje tvá jako věže slonová, oči tvoji jako rybníci ezebonští, ješto sú u bráně dceře množstvie. Nos tvój jako věže libanská, ješto patří proti Damašku. Ct7,5 Hlava tvá jako hora karmelská a vlasy hlavy tvé jako zlatohlav králový cievkami setkaný. Ct7,6 Kterak jsi krásná i líbezná, přezmilelá, v tvé rozkoši! Ct7,7 Postava tvá přirovnána jest
