radosti popřál si jim bydliti, nebť jest to duchovní život najjistější. Amen!“
Kapitola dvamezcietmá, kterak Karinus a Leucius svého psánie sú pojistili a to dali židóm a Kristovým učedlníkóm.
Tatoť jest slavnost i božské tajemstvie, které sme viděli i slyšeli, já Karinus a Leucius, bratr mój, kteréhož tajemstvie božieho vám vypraviti nesmieme:
Tehdy zjevi sě jim svatý Michal archanjel, vece: „Šedše do Jeruzaléma s bratry svými, buďte na modlitbách, modléc sě a slaviec pána našeho Jezukrista, jenž jest vás ráčil z mrtvých vzkřiesiti s sebú. Aby také i s žádným člověkem nemluvili, ale budete mlčeti až do toho času, v kterémžto pán hospodin přepustí vám z svého božského tajemstvie slavnost vypraviti!“
Vece take, přikázal nám svatý Michal archanjel choditi vedlé Jordána na miestě rozkošném, tučném a obizném, kdežto sú mnozí, ješto sú s námi vstali na svědectvie vzkřiešenie pána našeho Jezukrista. Neb toliko tři dny dopuštěni jsme, kteří sme vstali z mrtvých, vám sě zjeviti, abychom slavili velikonoční hod s našimi přátely živými na svědectvie pána našeho Jezukrista. A také křtěni sme v Jordáně řece i přijeli sme všichni přestkvúcie rúcho jakožto snieh. A po třech dnech slavnosti velikonočnie boží všichni bratři naši, kteříž sú s námi vzkřiešeni, vzeti sú ot oblakóv i vyvedeni sú za Jordán a potom tu neuzřě jich viec nižádný. Tytoť sú věci, kteréž hospodin otpustil nám rozmlúvati a psáti vám. Dajtež jemu chválu a čiňte, pokánie, ať sě smiluje nad vámi! Pokoj vám buď ot samého pána boha našeho Jezukrista a spasitele všech věkóv! Amen.
A když sú skonali všecky věci píšíce na vlastních listech, vstali sú. A Karinus, což byl napsal, to dal v ruce Annáše a Kaifáše; též i Leucius, což napsal na list, dal jest v ruce Nikodéma a Jozefa. A ihned změněni sú a stkvúcí přieliš učiněni sú. A jich písma nalezeny sú rovna, nic méně ani viece jedním slovem. Ty všecky věci Karina a Leucia rozpraveny a čteny sú v radě židovské a všichni, kteříž tu biechu, uslyševše, užasechu sě i stáchu jako omámeni z té věci, kteráž sě jim přihodila
