Klaudiovi neb Tiberiovi ciesaři a řka:
Kapitola třimezcietmá, kterak ty věci svrchupsané dány sú Pilátovi a o listu Pilátovu k ciesaři.
Pilát Ponský, súdce zemský Klaudiovi králi neb Tiberiovi ciesaři pozdravenie i vítězskú žádost! Nedávno sě jest přihodilo, i také sem tiem jist sám, že židé skrzě závist své vlastnie potupí, a proto oni i jich potomní ukrutným otsúzením mají býti tresktáni, neb vzemše slib od otcóv svých, že jim má bóh poslati s nebe svého svatého, kterýž by hodně král jich byl. A toho jest slíbil skrzě panenské porozenie poslati na svět. Toho zajisté za mne súdícieho v Židovstvě, když jest byl bóh židovský jej poslal. Tehdy, když uzřechu židé, an slepým zrak dává, malomocné očišťuje, dnú zlámané uzdravuje, ďábly z lidí vyhoňuje, mrtvé křiesí, větróm přikazuje, po morských vodách suchýma nohama chodí a mnoho jiných divóv a znamení činí. A když mnoho jiných lidu židovského, že on jest syn boží, veň uvěřichu, tehdy kniežata židovských kněží, mistři a zákonníci závist proti němu zdvižechu. A tak jemše jej, i vydachu mně súdci. A také jiné věci lžíce mně o něm, pravili sú, by on byl čarodějník a proti jich zákonu činil a stál. Tehdy já věřiv jich slovóm a mně, by tak bylo, i bičovav jeho, vyvedl sem jeho jim samým k jich vóli. A oni sú ukřižovali jeho na dřevě, a mrtvého pochovavše, strážné položivše rytieře domu mého, i kázachu jim, aby ostřiehali hrobu, znamenavše hrob jeho. A když on zajisté třetí den vstal jest z hrobu, tehdy zlost a nepravost židovská tak sě jest velice zažhla a roznietila, že sú dali rytieřóm mým penieze, řkúc jim: „Pravte jim, že učedlníci jeho v noci, a my spíme, přišedše, i ukradli sú nám tělo jeho.“ Ale rytieři moji vzemše penieze, pravdy sú nemohli mlčeti. A což sě jest stalo, točíž že vstal z hrobu, svědčili a pravili sú, že sú penieze od židóv vzěli. Protož také tobě, králi, vzkazuji a radím, aby nižádný jinak pravě nelhal. Mně věř, ale ne lži židovské! Protož sem poslal tvé velebnosti a mohutnosti všecky věci, kteréž sú sě o Ježíšovi skutečně dály.
Protož, synové milí, toto čtenie, kteréž ste slyšeli, Nicodemus psal židovským číslem. A potom po mnohých letech přijel byl do Jeruzaléma Teodosius ciesař i nalezl jest toto čtenie v domu radném, točíž kde sě rada scházieše súdce Piláta, na zevných a obecných knihách psáno, a tak jest skrzě toho ciesaře přišlo k našie známosti. Budiž bohu chvála na věky věkóv, amen.
