a po té modlitbě jechu i pichu a potom rozjidechu sě každý do svého domu. Potom opět druhý den snidechu sě v školu mistři a kniežata židovských kněží a starší z lidu, a tiežíc mezi sebú, vecechu : „Který jest toto hněv boží a div, kterýž přišel na nás a stal sě jest v Israheli? A však smy zajisté znali otce i mateř Ježíšovu!“
Kapitola třinádctá, kterak jeden jáhen oznámil pána Krista a třie dřevní svědci svědčili, že jest živ a do nebe vstúpil, jakož jest řekl.
Tehdy jeden jáhen v zákoně učený, jménem Lévi, řekl jest: „Já sem znal dobře otce a mateř Ježíšovu, že sú byli z pokolenie Davidova, ale však boha sě bojíce a modliti sě nepřestávajíce, vždycky třikrát do roka desátky obětí a svěceniny obětujíce v Israheli, točížto v lidu israhelském. A když sě jest Ježíš narodil byl, tehdy otec i máti přinesli sú jeho do toho chrámu i dali sú obět pánu bohu za něho. A když jest jeho vzal veliký kněz Simeon, drže jeho na svú rukú, řekl jest k němu: ‚Již púštíš, hospodine, sluhu svého podlé slova tvého u pokoji!‘ Tehdy take matce jeho milostivě vece: ‚Zvěstuji take tobě o dietěti tomto. Věz, že toto dietě položeno jest ku pádu a vstání mnohým lidem israhelským a na znamenie, jemužto odpierati a otmlúvati neb protiviti sě budú. A tvú duši,‘ vece, ‚meč bolesti projde, aby odkryta a zjevena byla mnohých srdcí myšlenie.‘“
Vecechu jemu biskupové a zákonníci i múdří: „Aj, tyto všecky věci, kteréž si pravil, kterak s’ aneb kdy s’ jě viděl?“ Odpovědě jim Lévi: „Azda li neviete, že sem sě ot něho učil zákonu?“ Vecechu jemu kněžie, mistři a starší: „Otce tvého viděti chceme.“ A otázavše, vecechu jemu: „Jest li to tak, jakož smy slyšeli od syna tvého Lévi?“ Kterýmžto on vece: „Nic jistějšieho!“ I vece jim: „Proč ste nevěřili synu mému?“ I povědě Simeon: „On učil jest syna mého zákonu.“ I vecechu ti, kteříž biechu v radě, k Lévi: „Pravá jest řeč tvá, kterúž si pověděl.“
Tehdy vecechu kniežata kněžská a starší z školy sami k sobě: „Poďme a pošleme k těm třem mužóm, kteříž biechu přišli z Galilee a pravili nám, by jeho viděli mluviec s jeho učedlníky na hoře Olivetské a vstupujíc na nebe.“ I slíbi sě ta řeč všem i vecechu mužóm, kteříž jíti mějiechu: „Jedše řcete: ‚Mistře Adda, mistře Finés, mistře Aggeo, na pokoj vám! Tyto věci vzkazuje vám vešken lid boží a řka: Pohádek sě jest mnoho nynie stalo v radě našie. A proto sme poslali tyto muže, aby vás
