božím, buoh pán, i osvietil nám!“ Též také Micheáš prorok zvola, řka: „Kto bóh jako ty, pane, otjímaje nepravost a přenášeje hřiechy, a nevzdržuješ v hněvě milosrdenstvie tvého! Nebo dobrovolen si milosrdenstvím, a navrátě sě, smiluješ sě nad námi. A zbavě nás všech nepravostí našich, i všecky naše hřiechy pohřížil si v hlubokosti moře, jakož si přisáhl otcóm našim ot dávných dnóv.“
Potom opět všichni světí pověděchu k sobě: „Tentoť jest bóh náš na věky! Onť nás bude zpravovati na věky! Amen, aleluja!“ A tak všemi řečmi prorokóv chválú svaté písmo mluviece, všichni světí chváléchu hospodina, řkúc: ‚Amen, aleluja!“ jdiechu po něm.
Kapitola jedenmezcietmá, kterak duše svatých do ráje sú provozeny a kteří sú je potkali a co jsú mluvili.
Tehdy pán Kristus spasitel, drže ruku pravú Adamovu, poručil jeho s svatými Michalu archanjelu. A tak svatý Michal uvede je s velikým veselím v ráj a všichni světí jdiechu po něm. Potom, když pojidechu k ráji, potkachu je dva muže stará a velmi ozdobená. A když jich otázachu světí, řkúc: „Kteří ste vy, jenž ste s námi u pekle nebyli mrtvi a v ráji ste tělem osazeni?“ Odpovědě jeden z nich, řka: „Já sem Enoch, jenž sem slovem božím přenesen, ale tento, kterýž se mnú jest, Heliáš jest Tezbitský, který jest na ohnivém vozě pojat sěm. A ještě až do sie chvíle neokusila sva smrti, ale do příštie Antikrista zachována sva, majíce divy božskými a zázraky s ním bojovati a od něho zbiti býti v Jeruzalémě. A po třech dnech a po puol dni opět mámy živi býti pojati v oblaciech do nebeské slávy.“
Tehdy, když to Enoch a Heliáš mluvista, přijide jeden muž lotr, jménem Dizmas, nesa na svú ramenú znamenie kříže. Uzřevše to světí, vecechu jemu: „Kto si ty, že tvá postava lotrová jest, a co neseš na ramenú svú?“ Odpovědě jim, řka: „Zajisté právě ste pověděli, neb sem lotrem byl, všecky zlé věci za zdravého života čině na zemi, i ukřižovali sú mě s Ježíšem. A viděl sem mnoho divuov, kteří sú sě stali skrzě kříž Jezukristóv, ukřižovaného pána mého. I uvěřil sem, že jest on pravý stvořitel
