jsmy osadili. A když smy v druhý den přišli, otevřevše dveře, i nenalezechom tebe.
Tehdy divili smy sě a velmi sě zamútichom a bázen veliká na vešken lid boží spadla a strach nás popadl, když sme tě přivítali přítomného. A proto sme tebe přivolali, aby nám pověděl, kterak sě jest tobě dálo. Zvěstuj a oznam nám to před bohem, co sě jest stalo o tobě, abychom my z tvého zdravie chválu vzdávali bohu.“
Uslyšav to Jozef, i vece: „Když ste mě byli zavřeli v den přesný, točíž u Veliký pátek k večeru, tehdy seděl sem tu celú sobotu. A když o pól noci stách na modlitbě a modléch sě bohu, tehdy ten dóm, v kterémž ste mě zavřeli byli, zdvižen jest od čtyř úhlóv a na čtyřech úhlech pověšen; i zjevi sě jako světlo v očí mú. Tehdy já užasech sě i padech na zemi. Tehdy ktos pozdviže mě s miesta, na kterémž sem byl padl, i obli mě vodú jakožto rosú ot hlavy až dolóv a vóně ta rozkošná vnide v chřípě moji. I utře tvář mú, tú vodú jako obmývaje mě, i pocelova mě a řka: ‚Jozefe, neboj se, ale vzezři na mě a viz, kto sem já!‘ A vzezřev, uzřech Ježíše, a užas sě, mniech, by obluda byl, i vecech jemu: ‚Rabboni Helias,‘ točíž Mistře, Heliáš li si ty? I vece mně: ‚Nejsem Heliáš, ale jáť sem Ježíš Nazaretský, jehožs ty pochoval a obinul v čalún čistý, přikryls rúchú tvář mú i vložils v svój nový hrob.‘ I vecech, an mluví se mnú: ‚Pane, ukaž mi hrob, kde sem tě položil!‘ A ujem mě za ruku, vyvede mě z toho domu i provodil mě jest, drže za ruku, na miesto, kdež sem byl jeho pochoval. I ukáza mi plátno a rúchu, jímž sem byl hlavu jeho obinul. Tehdy sem zajisté poznal, že to Ježíš bieše. I vecech jemu: ‚Požehnán buď, jenž jest přišel ve jméno božie!‘ Tehdy ujem mě a drže ruku mú, vede mě do Arimatie do domu mého zavřenými dveřmi i vece mi: ‚Pokoj tobě!‘ I přikáza mi a řka: ‚Až do čtyřidcátého dne nevycházej z tohoto domu! Jáť již pójdu do Galilee k učedlníkóm mým.‘“
A když ty všecky věci uslyšechu kniežata židovských kněží, vládaři, starší i mistři, kněží i jáhnové, užasli sú sě i stáchu u velikém strachu, jako by zmrtvěli; i padechu k zemi a nejedli sú až do deváté hodiny.
Tehdy Jozef a Nikodém prosišta jich, řkúce: „Vstaňte a pojezte chleba a posilněte sebe i svých životóv, neb zajtra jest sobota božie. Tehdy vstavše, modlichu sě bohu
