[65r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesobě chvály žádostí neutrhal. Ale když učíš, slov zatemněnie neroď požívati, ale tak prav, aby rozumen byl, aby mluvě sprostným se neohyzdil a aby múdrých neurazil. Vedlé smysla posluchačuov bude řeč učedlníkova. Neb podlé mravuov dobrých počato má býti učenie a vedlé rány slušie činiti lékařstvie, neb rozličné vuole a rozličné kázně žádají neumělí. A protož všeliký vedlé svého stavu má býti učen, opatřena má býti užitečnost i rozličnost osob a tak uče všem. Obecnie tajnosti zákonnie neprav zjevně všem.

[29]17. Skryté věci nemnohým zvěstuj. Nestyď se mluviti, čehož umieš brániti, a zvláště pravdě pomáhaj. A což čiješ v sobě nedostatku uměnie, těž se od jiných, neb tázaním skryté věci bývají oznámeny a nesnadné věci rozmlúvaním bývají otevřeny. Nebuď tobě ižádná všetečnost ku poznání skrytých věcí aniž viece těž, nežliť potřebie jest uměti. Toho nežádaj, cožť uměti neslušie. A na hádaní neprotiv se spravedlnosti aniž usiluj zmařiti aneb vyprázdniti to, což upřiemé jest. A na hádaní všelikém drž rozum a zachovaj duomysly statečnějších sebe a viece miluj slyšeti, nežli mluviti. Na počátce slyš a na posledy mluv, neb na vše[b]označení sloupceliké věci slušie patřiti na skonánie, neb poslednie řeč lepšie bývá nežli prvnie.

Jedenáctá kapitola o poctě vyšších i jiných

[30]18. Cti všecky uměním a životem lepšie sebe a každému podlé jeho stavu duostojenstvie hodnú poctu vydaj aniž se vydávaj rovným vyššiemu. Starším čiň poslušenstvie a jich starosti posluhováním poslušen buď. A ve všech přikázaní uhověj člověku, ale tak, aby vuole božie neurazil. Budeš li přikázán zlému, nepřivoluj činiti, by pak i muky přítomněly, hřešíciemu nepřivoluj, neb lépe jest smrt trpěti nežli škodlivá přikázanie naplniti. Netoliko zajisté svědomie zlých činuov, ale i zlých řečí vinen jest, ač kto přivolí. Aniž jest povinen od hřiechu, jenž jest poslúchal, aby zle činil. Roven jest tomu ten, ktož uhovie zlému, jako ten, ktož zle činí[h]činí] czinije. Činiecího a povolujícieho rovná pokuta sužuje.

Počíná se dvanádctá kapitola o jmění vyšších ku poddaným

[31]19. Od poddaných buď viece pílen, aby ctěn byl, nežli bohat, aby se tebe viece rozeznánie úřadem přídrželi, nežli protivenstvím a nuzností. A poddaní tvoji viece se tebe styďte, nežli bojte, neb z pocti milost vycházie, a nenávist bázen přinášie. Vieru strach zdvíhá aneb béře, a žádost navracuje. Bázen nechová dlúho věčné viery. Kdež jest láska, tu smělost následuje, a kdež jest strach, tu zúfanie potýká. A protož uskrovni ukrutnosti a svrchovanú dobrotú