[21]13. Chceš li své moci aneb ctnosti naplniti, neroď zjevovati. Přikrývaj ctnosti pro pýchu a skrý dobré činy pro zpupnost. Utiekaj vidien býti, čímž si býti nezaslúžil. Což by zjevuje nemohl ztratiti, mlče chovaj. Vady srdce svého oznam a křivá myšlenie ihned zjev, neb hřiech odkrytý brzo bývá uléčen, ale přikrytá vinna[22]vinna: winna roste. Jest li zjevná vada, z veliké bývá malá, pakli jest skryt hřiech, z najmenšieho bývá najvětší. Ale lépeť jest, aby se vystřiehal vady, nežli polepšoval zlého účinka, aby snad, jsa jimi zavázán, od přezlého obyčeje nemohl odvolán býti. Neb okovy obyčeje ledva mohú rozlúčeny býti a také rozpuštěnie zvyklé dávné pozdě bývá opraveno.

Devátá kapitola o nepravém odsudku a rozmýšlení

[23]14. Počínající odsudek dlúho rozmýšlej. A což chceš učiniti, dlúho rozmietaj, zpytaj a zkus. A tak čiň, neb nic lepšieho nenie kvapné radě, jediné meškánie aneb dlenie. Ale v dobrých věcech meškánie buď odlúčeno, neb dlenie v dobrém škodí, a což jest užitečno dlíti, překážej[24]edice PL: et quod expedit differre impedit. Buď v dobrých činech lenost opuštěna, neb hřieši brzce lapají nekypré. Skrze spánlivost moci a vtipnosti splývají a leností neb nedbánlivostí přirozenie bývá porušeno. [b]označení sloupceHlúpostí a nedbáním světlo uměnie bývá zhašeno, ale pilností lepšie činí. Horčejšie bývá vtipnost přiložením pilností, ale menší rozumové pilnostmi bývají obostřeni. Spánlivost přirozenie snažnost aneb kyprost vzbuzuje[25]edice PL: torporem naturae industria excitat, opozdilost smysla pilnost ostří. A zkúšenie smysl skonává a zkúšením viece se umie. Častokrát obyčej přirozenie přemáhá a častokrát z uobyčeje[26]uobyčeje: uobyczege přicházie skutek přirozený. Pilnost mravy dobré činí a veliký obyčej u přirozenie se obracuje, a což s nesnází, to skrze zvyčenie bez nesnáze učiníš.

Tuto se počíná desátá kapitola o dobrém učení sebe i jiných

[27]15. Uč se, synu, což neumieš, aby v nestatečném účinku nebyl shledán. Ale dobrému, jemuž se naučíš, uč jiné, neb milosti přispářieš, když jie jiným udáváš. Neb múdrost vydávaním roste a zadržením se menší, a čím se viece rozdává, tiem jest hojnější. Předcházejte skutkové tvá slova, a což usty vypovieš, skutkem to naplň, a což učíš slovy, to ukaž příklady. A nebuď toliko mistr ctnosti, ale i následovník. Činíš li to, což učíš, tehda slavný budeš. Neb nenie dosti, že s’ dobře pověděl, leč pověděnie činy přimieníš. A v učení Kristovu od chvály lidské se vzdaluj. A tak uč jiné, aby sám sebe ostrahoval, i tak také uč, aby milostí pokory neztratil.

[28]16. Střez se, když jiných učením pozdvíháš, aby sám