[66v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekrmíš, jímžto jiného ochuzujež. Ztracujeť toho smilovánie a nemilosti obdržuje. Dobré, což činíš[n]činíš] czinijeſs pro milosrdenstvie, nečiň pro chlúbu, nic nečiň pro časnú chválu, nic pro pověst, ale pro život věčný čiň a pro boží[o]boží] bozie lásku. Cožkolivěk činíš[p]činíš] czinijeſs, pro budúcí odplatu čiň. Čekánie věčného odplacenie tě táhni viece k milosrdenstvie nežli pochválenie člověčie. Pro kterú příčinu činíš[q]činíš] czinieſs almužnu, toť jest odplata tvá.[47]28. Dáš li tak, aby lidem byl oznámen, ne člověku, ale vlastní vuoli dal si. A ne což k věčnému životu, ale k tohoto života chvále prospievá.
Osmnádctý rozdiel a neboli kapitola, v němžto svrchních věcí opětovánie a ponučenie k dobrému tato jest řeč.
Ej, přijal si, malá dána jest tobě zpráva života křesťanského. Nevymlúvaj tebe neviděnie, neb již nejsi života svého nesvědom, nejsi již nemúdrý aneb neumělý zákona, jehož máš následovati, zpósobuj se, jakýž máš býti, toběť sem popsal poznánie. Přikázanie máš, již vieš, co jest upřiemě živu býti, viz, aby potom nezavinnieval, viz, co přijímáš, čta, aby nepotupoval, živ jsa. Dobré uměnie přijaté zachovaj a naplň skutkem, což si se naučil přijímaním. Viz dále, aby dobrého aneb dobrým, což s’ se naučil a kteréž jsi počal, tiem nehrdal.
