Karlovo ustavenie o králové české, když by chtěla druhého muže mieti
Lidská opatrnost z minulých časóv béře příklad, aby se budúcích příhod vystřiehali. A protož že osviecená kněžna králová česká někdy dávno po smrti krále muže svého krále českého ovdověvši byla jest podruhé muže pojala šlechtice pána a své děti v sirobě ostavila a skrze to mnoho zlého v českém království stalo se jest, a protož aby se naše královstvie téhož nedopustilo, tiemto ustavením zjednávámy, že když by potom králová česká ovdověla a druhého muže pojala pána šlechtice neb kterého zemenína, aby inhed svého věna byla odsúzena a na púšt vydána. A kterýž by koli zemenín směl ji vzieti za svú ženu, aby s ní byl na púšt nesen a do třetieho pokolenie z našeho království vypověděn. A pakli by kterého krále aneb kralovice pojala nebo knieže z jiné země a počestně s ním v manželstvo vstúpila, to jí svobodno přepúštieme, ale aby vzdala města i hrady, kteráž jest držala, a deset tisíc hřiven střiebra vzala za své věno, a nebo aby držala a brala užitky do života a nic dále ani kto po ní.
Ustavenie o korunování královu pro to
Počestnost královstvie našeho českého a pokoj našich věrných s plnú snažností žádajíce zjednati z boží pomocí zpósobujem, neb mnoho nebezpečenstvie a mnoho škod muož se státi každému království, když jest jeho stolice prázdná. I kto tomu nevěří neb toho nevie, že jakožto když pastucha pójde od stáda, tehdy stádo rozběhne se na vše strany a vlcie lační mnoho dobytku uškodie i ovčinec podkopají. A protož ustavujem, když by král český umřel, aby jiný nový král v šesti měsiecích pořád zběhlých byl korunován, svolaje kniežata, pány šlechtice, vladyky s dóstojenstvím, jakož jest obyčej, a tu aby arcibiskup kostela pražského nebo jiný prelát počestný, když by arcibiskupa nebylo, svými rukama posvěcenýma korunu jemu na hlavu vstavil a on od něho dóstojenstvie králové slavně přijal.
A když by kterú královnu sobě v manželstvie přijal, aby také v šesti měsiecích týmž řádem kázal ji korunovati s túž slavností, jakož jest sám korunován, neb to slušie, aby kteréž jest božie milost v jednotu sjednala, aby ve cti a v chvále v jednotě spolu přebývala.
