[203v]číslo strany rukopisuse a rostly spojivše se spolu. A když ráno král David přijide, chtě je štěpiti, i vida zázrak boží, řekl jest: „Bojte se pána boha všichni národové země, neb divně zveleben jest ve všech skutciech svých.“

A tak již když z těch prútkuov učiněno jest jedno dřevo, rostlo jest na tom miestě, kdež ho jest pán buoh štěpil, až do XXXI let. A král David udělal zlatú obruč okolo něho, aby poznal, kterak ho mnoho v roce přibude. A tak na každý rok jinú a jinú obruč zlatú dal okolo něho udělati. A v těch letech veliké se dřevo z něho udělalo.

A když David byl shřešil cizolostvem[62]cizolostvem: czizoloſtwem a vraždú, tehdy pod tiem[63]tiem: tiem dřevem počal na své hřiechy hořce plakati řka: „Smiluj se nade mnú, pane bože, vedlé velikého milosrdenstvie tvého.“

Potom když David žaltář složil a dokonal, i chtěl pánu bohu za své hřie[204r]číslo strany rukopisuchy chrám ustaviti. Ale že muž krve bieše, neb mnoho bojoval mečem, nedal jemu pán buoh chrám dělati. I řekl jest David: „Pane, ktož tehda chrám udělá?“ Odpověděl mu pán: „Šalomún, syn tvój.“ I porozuměl jest David, že dlúho živ nebude. Svolal jest staršie lidu izrahelského i řekl jim: „Budete poslúchati Šalomúna, syna mého, jako mne, neb vyvolil jest jeho pán buoh.“

A když jest David umřel, tehdy Šalomún kraloval v židovstvu a udělal jest chrám pánu bohu. Tehdy tesařie, jenž chrám boží děláchu, potřebovali dřeva jednoho k chrámu, a takového, jenž by se jim hodilo, nikdiež naleznúti nemohli. I podrubili sú to dřevo, kteréž jest bylo božím zjednáním štiepeno[64]štiepeno: ſſtiepeno se tří prútkuov. A když již to dřevo bylo k tomu směřeno[65]směřeno: ſmieřeno a na miesto připraveno, tehdy nalezeno jest loktem krat[204v]číslo strany rukopisušie, nežli miera bieše. Kteréžto dřevo opiet k jiné potřebě do chrámu chtiece připraviti, nikoli se nemohlo přihoditi. Tehdy lekli sú se dělníci chrámu a k tomu divu zavolali sú krále Šalomúna. Uzřevše to dřevo Šalomún, kázal ho položiti před vrata chrámová a přikázal všem, aby to dřevo v poctivosti jměli, kteří jdú do chrámu. A pak potom dělníci hledavše jiného dřeva k chrámu, i nalezli sú a chrám boží dokonali.

A bieše obyčej, že lid židovský u ročné[66]ročné: rocžnee dni scházieše se do Jeruzalema do chrámu, aby se pánu bohu klaněli. A když tak to dřevo všichni v poctivosti jmějiechu, tehdy přihodilo se, že jedna žena jmenem Maximilla velikým náboženstvím přiklonila se blízko k tomu dřevu a hnedky se od něho rúcho jejie na ní jakžto kúdele zapálilo. I lekla se Maximilla velmi toho[67]205r-206v prázdné, popsané mnohem mladším rukopisem