k hoře Oreb a vykopal tajně ty prútky. A hnedky veliká vuoně veškeren zástup, jenž s králem bieše, zarazila jest, tak že se všichni domnievali, by posvieceni byli. I chválil jest David pána boha. A když se vracováše zase, mnozí, kteříž šli proti němu, jenž biechu rozličnými nemocmi poraženi, uzdraveni sú od svých nemocí a volali jsú hlasem prorockým řkúce: „Dáno jest nám zdravie skrze moc kříže svatého.“ Porozuměv to David duchem svatým, i řekl jest: „Bude kralovati na dřevě pán buoh.“

A když již David bieše v Jeruzalemě, myslil jest, v kterém by miestě ty prútky štiepil. I vložil je do jedné cisterny vedlé zahrady královské, aby je zajtra štiepil, a postavil strážné a světla zapálil, i odšel jest, aby odpočinul. Ale moc božie tu noc prútky pozdvihla a vkořenily sú se a rostly spojivše se spolu. A když ráno král David přijide, chtě je štěpiti, i vida zázrak boží, řekl jest: „Bojte se pána boha všichni národové země, neb divně zveleben jest ve všech skutciech svých.“

A tak již když z těch prútkuov učiněno jest jedno dřevo, rostlo jest na tom miestě, kdež ho jest pán buoh štěpil, až do XXXI let. A král David udělal zlatú obruč okolo něho, aby poznal, kterak ho mnoho v roce přibude. A tak na každý rok jinú a jinú obruč zlatú dal okolo něho udělati. A v těch letech veliké se dřevo z něho udělalo.

A když David byl shřešil cizolostvem a vraždú, tehdy pod tiem dřevem počal na své hřiechy hořce plakati řka: „Smiluj se nade mnú, pane bože, vedlé velikého milosrdenstvie tvého.“

Potom když David žaltář složil a dokonal, i chtěl pánu bohu za své hřiechy chrám ustaviti. Ale že muž krve bieše, neb mnoho bojoval mečem, nedal jemu pán buoh chrám dělati. I řekl jest David: „Pane, ktož tehda chrám udělá?“ Odpověděl mu pán: „Šalomún, syn tvój.“ I porozuměl jest David, že dlúho živ nebude. Svolal jest staršie lidu izrahelského i řekl jim: „Budete poslúchati Šalomúna, syna mého, jako mne, neb vyvolil jest jeho pán buoh.“

A když jest David umřel, tehdy Šalomún kraloval v židovstvu a udělal jest chrám pánu bohu. Tehdy tesařie, jenž chrám boží děláchu, potřebovali dřeva jednoho k chrámu, a takového, jenž by se jim hodilo, nikdiež naleznúti nemohli. I podrubili sú to dřevo, kteréž jest bylo božím zjednáním štiepeno se tří prútkuov. A když již to dřevo bylo k tomu směřeno a na miesto připraveno, tehdy nalezeno jest loktem kratšie,