pověděl o zaslíbení oleje milosrdenstvie.“ Jemužto vece anděl: „Jdi k vratóm rajským a včiň toliko hlavu svú do ráje a patřiž pilně na všecky věci v ráji.“

I stalo se jest, když patříše Set do ráje, viděl jest tu rozkoš, jiež jazyk vymluviti nemuože. A ta rozkoš bieše v rozličném ovoci, kvietí a dřieví a velmi v sladkém zpievaní. Viděl tu také studnici velmi světlú, z niežto čtyřie potokové tekú, totiž Gion, Fizon, Tigris a Eufrates. A ti potokové veškeren svět naplňují vodú. A nad tú studnicí stálo jest dřevo velmi husté a ratolestí plné, ale listu a kuory bylo zbaveno. I počel jest Set o tom dřevě mysliti, proč by oblúpeno bylo. Ale pamatuje na šlápěje uvadlé starost svých i na přestúpenie přikázanie božieho, řekl jest sám k sobě: „Totoť jest to dřevo, pro něž otec muoj i matka má jsú vyhnáni z ráje.“

A navrátiv se k anjelovi, počel jemu pilně praviti, co jest viděl. I kázal jemu druhé anjel k vratóm rajským jíti a hleděti do ráje. A když hleděl, viděl jest hada chodíce okolo dřeva oblúpeného. I lekl se jest velmi a navrátil se zase k anjelovi.

I kázal jemu třetie anjel hleděti do ráje. A když jest hleděl, i viděl jest, an to dřevo oblúpené vzdihlo se až do nebes a na vrchu toho dřeva viděl jest mládietko, již narozené a v plenky obvinuté. A když to viděl, lekl se jest. A když oči k zemi sklonil, viděl jest kořen toho dřeva, an až do pekla sahá, a tu poznal duši bratra svého Abele.

A když se třetie k anjelovi vrátil, počel jemu pilně to, co viděl, výpravovati. Jemuž anjel vece: „Děťátko to předivné, které s’ viděl, toť jest syn boží, který má na svět přijíti a trpěti